Oprava chrámu v Polsku odhalila ostatky svaté Hedviky

Za senzaci označil v pondělí list Gazeta Wyborcza nález učiněný během oprav v bazilice ve slezském městě Trzebnica, kde se podařilo nalézt ostatky svaté Hedviky Slezské, patronky Slezska, Polska, Berlína či opavsko-ostravské diecéze. Místo přesného uložení totiž v historických pramenech chybělo.

Kněžna Hedvika, žijící na přelomu 12. a 13. století, v Trzebnici zemřela. Na malou stříbrnou rakev s jejími ostatky se podle deníku přišlo během naléhavé opravy 340 let starého sarkofágu, na kterém se objevily praskliny.

"Vytipovali jsme body, kde jsme chtěli sarkofág provrtat. Ale svatá Hedvika nám určitě dala znamení a vedla naše bádání jiným směrem. Při obhlídce místa plánovaných prací si jeden z pracovníků všiml světlejšího místa na podlaze," vylíčil kněz Piotr Filas. "Po sejmutí kousku pískovce a jemném průniku jakousi sádrovou vrstvou se objevila malá stříbrná rakev. Pod ní byla kovová destička s nápisem hlásajícím, že jde o ostatky svaté Hedviky a že sarkofág byl otevřen roku 1764," dodal.

Ostatky, které se dostaly na světlo po 256 letech, mají být podrobeny vědeckému výzkumu. Pak se rozhodne, co s nimi: možná se vrátí na původní místo, možná se uloží do sarkofágu, anebo budou vystaveny v bazilice, aby se k nim mohli modlit věřící.

"Na rozhodování ještě máme čas. Nejprve musíme dokončit průzkum sarkofágu, vypracovat projekt renovace a sehnat na to peníze. Sama farnost si s tím neporadí, právě provádíme drahou opravu střechy a konzervace bočních oltářů," poznamenal kněz.

Hedvika (polsky Jadwiga), pocházela z Bavorska. Jako dvanáctiletá se provdala za vratislavského knížete Jindřicha Bradatého, kterému porodila sedm dětí, než zbožní manželé roku 1209 složili slib čistoty. Její nejznámější potomek Jindřich II. Pobožný, považovaný za sjednotitele Polska, padl roku 1241 v bitvě u Lehnice proti Mongolům. Pak (anebo podle jiných pramenů už tři roky před bitvou) se Hedvika uchýlila do trzebnického kláštera, kde zemřela. Její kult začal prakticky hned po její smrti, svatořečil ji papež Klement IV. již roku roku 1267.