Anketa: Suďte je! - Co je pro dítě důležitější?

Nyní máte možnost vyjádřit váš názor nad tímto případem prostřednictvím ankety. Váš názor nás zajímá!

Pokud jste neměli možnost vidět tento díl v televizi, využijte možnosti shlédnout pořad v archivu pořadů na internetu – Suďte je! (3. června 2009) zde.

Informace k případu:

V dubnu 1999 ředitelka azylového domu obvinila jednu ze svých klientek, Jitku Kučerovou, z týrání syna Michala. Všechny tři nezletilé děti Jitky Kučerové - čtrnáctiletá Zuzana, třináctiletý Michal a dvanáctiletá Jana – byly poté odvezeny z azylového domu a umístěny v dětském domově.

Matka a děti měly v té době za sebou již sedmnáct měsíců strávených v azylových domech, kam utekly před otcem, který léta celou rodinu bil a tyranizoval. Nařčení Jitky Kučerové z týrání syna se nakonec neprokázalo, ztratila však právo v azylovém domě nadále bydlet. Ocitla se tak zvaně na ulici. Pokoušela se získat své děti z dětského domova zpět do své péče, neměla však trvalé bydliště, do něhož by se s dětmi uchýlila.

Paradoxně o šestadvacet let dříve i o jejím dětství rozhodl soud. Tehdy její hluchoněmá matka souhlasila s umístěním Jitky do dětského domova, když sama nezvládla mateřství v cizím prostředí rodiny romského manžela, poté, co ho zavřeli do vězení. Jitka Kučerová tak svá první léta strávila v dětském domově. Pro své děti chce něco jiného.

Jitka se vdávala velice mladá a nezkušená, jen rok po maturitě. V té chvíli se jí nezdálo závažné, že její muž nemá žádné vzdělání, ani že rád pije. Nejdřív bydleli u manželových rodičů, pak se přestěhovali do domku po Jitčiných rodičích. Soužití se záhy změnilo v horor. Manžel začal Jitku nejdříve psychicky, pak i fyzicky týrat. K „běžnému“ bití posléze přidával i každodenní znásilňovaní, často jako „divadelní“ představení pro děti. Ani ty neunikly týrání. Až po čtrnácti letech se matka na popud dětí rozhodla k odchodu z domova. Děti samy podaly prostřednictvím Fondu ohrožených dětí trestní oznámení na svého otce. Jitka podala žádost o rozvod.

Po bezproblémovém tříměsíčním pobytu v azylovém domě na druhém konci republiky se Jitka s dětmi vrátila do jejich rodného města. Důvodem byly vleklé zdravotní problémy dcery Jany, která potřebovala stálý lékařský dozor. Vrátily se tedy do blízkosti nemocnice, ke které měla Jitka důvěru. Pobyt ve zdejším azylovém domě však nebyl bez problémů, konfliktů s vedením přibývalo. Jednoho dne Jitku přepadly velké bolesti a byla převezena do nemocnice na vyšetření. Trvalo jen tři dny, ale mezitím byly její děti umístěny do dětského domova. Prý proto, že je týrala.

Jitka je poloviční Romka. Když se narodila, její otec byl ve výkonu trestu. Její hluchoněmá matka se v cizím prostředí nedokázala zorientovat ani domluvit, a tak tehdy tříletá Jitka skončila v dětském domově. Do pěti let téměř nemluvila, údajně byla vzdorovitá. Posudek psychologa zněl: nevzdělatelná, nespolupracuje.“ Následoval pobyt v náhradních rodinách. Dvě ji vrátily, až ve třetí se konečně zabydlela. Najednou se ráda a dobře učila, dotáhla to až k maturitě na gymnáziu. Jenže právě pár měsíců před maturitou milovaný adoptivní otec zemřel, adoptivní matka začala pít a Jitku odmítat. Neměla kam jít. Rychle se proto vdala. Narodily se jí děti, které však zase skončily v dětském domově. Zatím jen předběžně.

Může matka svým dětem nabídnout to, co děti na prahu puberty skutečně potřebují? Je pro dorůstající adolescenty důležitější mateřská péče, nebo stálá střecha nad hlavou? Mají děti Jitky Kučerové být svěřeny zpět do péče matky, nebo zůstat v dětském domově?