Exkluzivně: O změkčilosti s Borisem Hybnerem
Již nemusíme vlastníma rukama lovit zvěř, abychom nasytili rodinu. Nemusíme štípat dříví, aby nám bylo teplo. S rozvojem technologií vždy přišlo nějaké pohodlí, které člověku usnadnilo práci. Jenže takové ulehčení práce nás okrádá o formování osobnosti, ke kterému jsou jisté překážky třeba. Dnes už většina lidí nezná manuální práci a právě o tom si budu povídat s člověkem silných názorů – Borisem Hybnerem.
Při natáčení pořadu televize Barrandov - Talkshow Jana Saudka speciál jste zmínil slovo „změkčování“, říkal jste, že lidé zpohodlněli… Co by měli lidé v současnosti dělat, když nemusí štípat dříví, když … (Boris doplňuje)
Když už si ani nekopou kanály sami, protože na to přijíždějí pracovníci z Afriky, Ukrajiny či z Jugoslávie. Čili fyzickou práci vůbec neznáme! Je to s podivem, že naši předkové dokázali postavit sami Prahu!
Jak myslíte, že by šla tato situace zvrátit?
Já myslím, že by mladí lidé měli vyrazit do světa. Máme tu Schengen (Evropu bez hranic). Ať vyrazí do světa, a ten svět je naučí makat. Uvidí, jak je to úžasné být v obrátkách, najít smysl své činnosti, být spojený s dalšími lidmi různých národů a ras.
Nevnímáte vztah lidí například k práci v zahraničí pozitivně?
My váháme, jestli jsme Evropané a pan prezident se na tom podepsal. Váháme, jestli se nám do té Evropy chce. Máme jakési trauma, které se nazývá Vídeň, Kreml, Berlín a Brusel. Vždy se na někoho vymlouváme, abychom mohli pěkně zatáhnout rolety. Závist a pokrytectví, je to neúnosné a nesnesitelné. Stárne nám celá jedna generace, takový ten poválečný boom a teď to vypadá, že stát vyhlásil honičku za korunou. A více takových Kožených! Neslyšel jsem, že by někdo řekl: „A více takových Radoků!“. Takže radím, vyrazit do světa, zkoušet se prosadit, uplatnit a pak se vrátit a říct: „Tak kde jsme to skončili? Takhle to dál nejde!“
Šanci tedy vidíte v mladých lidech…, ale nemyslíte si, že právě současná mladá generace nejvíce utrpěla jakousi leností a neprůbojností?
Ano, ale to nevadí. Já to vidím ve škole, že studenti, kteří někam odcestují, se vrací jako vyměnění. Dostávají lekci v tom, že vztahy i státy fungují úplně jinak, že je to vlastně mnohem zábavnější být ozubeným kolečkem než sedět a nechat si vyplachovat hlavu pohyblivými obrázky.
Takže do světa!
Zpracovala: Zuzana Kočová
