Fero Fenič: zajímá mě víc duše, než rozkrok!

„Televizi Barandov věřím. Doufám, že rozčeří stojaté vody. Je to velice nutné a potřebné, aby nastoupil další televizní hráč. České milování ukazuje, že formy vztahů, lásky, citů a vášní můžou být velmi různé. Tragické i komické. V některých dílech se objeví i podoby lásky v lehčím tónu, ale nepůjde ani o Tabu, ani o pořad natáčený v nějaké budce. Nepůjde o žádný erotický program, Jde o autentické, hluboké lidské příběhy a podoby lásky, jak ji někteří lidé v naší společnosti prožívají. Jde spíše o nahlédnutí do duše člověka než do jeho rozkroku.“

Vy sám pocházíte ze Slovenska. Je rozdíl mezi českým a slovenským milováním?

„Myslím, že v mnoha věcech ne, ale v některých, je zase dost velký. Kdybychom určitý díl natočili jak v Čechách, tak na Slovensku, byly by oba úplně jiné. Když jsme například hledali partnery, kteří mají hodně dětí, určitě bychom našli mnohem více početných rodin na Slovensku než v Čechách. Také si myslím, že problém transexuality, který jsme řešili ve druhém díle bychom realizovali mnohem hůře. Slovenská společnost je více katolická a těžko bychom našli aktéry, schopné otevřeně o svých pocitech promluvit, takže tato skutečnost nám dost pomohla.

Řada českých mužů považuje Slovenky za velmi přitažlivé i proto, že jim slovenština připadá mnohem mazlivější, několikrát se v tomto smyslu vyjádřil například zpěvák Petr Muk, máte podobný názor?

Mazlivější, křehčí, příběhy by byly dost možná jemnější. Na druhé straně Slováci a Slovenky z některých částí Slovenska jsou naopak velmi temperamentní, takže by zase obsahovaly větší množství vášně, než u poněkud klidnějších a mnohdy značně racionálních Čechů. V některých případech by rozdíly byly značné

První díly, které diváci viděli v den zahájení televize Barrandov byly velmi otevřené. Pro někoho možná i šokující. Tříminutová seznamka jako u běžícího pásu, milující manžel, který chce zůstat se svou ženou a dětmi i po té, co mu lékaři změní pohlaví… Byl by jste i vy, jako autor projektu, schopen o své sexualitě hovořit také tak otevřeně?

V případě, kdybych to potřeboval jako terapii, tak ano. Každý z těch lidí, který o sobě hovoří má svůj motiv. Například v případě té transexuální rodiny, jde o to, že oba manželé vlastně bojují o to, aby se nemuseli rozejít. Uvažují o tom, že po uvedení tohoto dílu podají k nějaké mezinárodní humanitární organizaci žádost aby jim stát nějak pomohl. I lidé v dalších dílech mají svůj důvod, vyčerpali všechny možnosti a tak se rozhodli se svým osudem svěřit. Já sám nejsem exibionista, necítím potřebu o svých citech mluvit. Nemám absenci ničeho, ani ve vztahu ani v citu. Jsem velmi spokojený a šťastný člověk, který v osobním životě zrealizoval téměř všechno co chtěl.

Lidé, jsou ale zvědaví, jak žijí známé osobnosti. Je to do jisté míry i určitá reklama, nemyslíte?

Já si své soukromí si chráním. Pokud já bych v životě uzavíral registrované partnerství, neměl bych potřebu to zveřejňovat. Bylo by pro mě nepříjemné, kdybych si šel koupit třeba housky a prodavačka nebo nakupující by o mě všechno věděli. Nerad se fotografuju, není pro mne moc příjemné, když mě lidé poznávají. Navíc, já pracuju hlavou, nemyslím si, že jsem až tak součástí showbyznysu.