Suďte je! - Bránil se nebo mstil, když zabil tyranského otce?

Jiří Roušar byl typický domácí tyran. Dvacet let trýznil svoji ženu, mlátil ji pěstmi, kopal a to i v době jejích těhotenství. Své frustrace si vybíjel i na dětech, nedělal rozdíly mezi vlastními či nevlastními. Snad jen v tom byl v životě férový. Až jednoho dne se na něj vrhl jeho nejmladší syn. Byl to strach o život, či pomsta za všechno předchozí utrpení? Nebo tu hrál roli ještě jiný motiv?

Konečně justice, ve které máte slovo. Účinkují I. Spoustová, J. Bok, S. Illner-Pajerová a O. Šimáček

Petr Kulísek (scénárista) k případu…

Případ Radka Roušara se odehrál před téměř devíti lety. Bulvární deníky tehdy zcela jistě lákaly čtenáře na titulky „Syn brutálně zavraždil otce“, „Domácí tyran pomstěn“ nebo nějak podobně. Mladík byl odsouzen na deset let. Nepomohlo mu nic a nikdo. Pro společnost byl oficiálně, tedy soudně označen jako vinný vraždou.

Když jsem se k případu dostal a četl výpovědi lidí, kteří sice přímo vraždu neviděli, ale byli svědky tomu, co jí předcházelo a to nejen bezprostředně, začalo mi být úzko. Skoro jsem dostal strach. Strach z toho, kolik asi lidí vyrůstá v prostředí neutuchající tyranie, šikany, ponižování, trýznění. A to ze strany rodičů! Jak se to na nich v dospělosti projeví, s jakými úzkostmi a patologickými stavy se celoživotně potýkají. A jak se s nimi vyrovnají. Za normálních okolností na nich nemusí být nic znát. Deformovaná psychika se projeví až ve stresových situacích. Někdo se zhroutí, někdo uteče, ale někdo, a mezi takové patřil i Radek Roušar, zaútočí. Zaútočí tím, co má po ruce. Klackem, nožem, nebo jen pěstmi. A pak je zle. Vnitřně odsouzeného chápu, cítím s ním, lituji ho. Ale v restauraci bych ho potkat nechtěl. Ani nikoho podobného. Reakce takových lidí totiž nejsem schopen předvídat. A možná bych na to doplatil.