Deštivý den v New Yorku: klasická Allenova konverzačka

Po obvinění ze sexuálního obtěžování se mu doma zavřely dveře. Režisér Woody Allen tak našel distribuční útočiště alespoň v Evropě, kde se jeho nejnovější snímek Deštivý den v New Yorku postupně dostává do kin. V klasické konverzačce odehrávající se v kulisách Manhattanu se neděje nic, co bychom v tvorbě brzy 84letého Allena ještě neviděli.

Za deště je všechno melancholičtější, ale zároveň romantičtější. To platí pro Woodyho Allena a jeho hlavní postavu, vysokoškoláka Gatsbyho (Timothée Chalamet), který se na víkend vydá do New Yorku se svou přítelkyní Ashleigh (Elle Fanningová). Ta dostala možnost udělat rozhovor se slavným režisérem Rolandem Pollardem (Liev Schreiber), Gatsby se ale těší hlavně na to, až jí ukáže svá oblíbená místa na Manhattanu.

Jenomže když ji režisér požádá o víc než jen o rozhovor, tak ho neodmítne, a naopak jako velká obdivovatelka nabídku na projekci jeho nadcházejícího filmu s radostí příjme. A když pak má možnost potkat i scenáristu či herce, je jasné, že Gatsby zůstává sám a jeho plány jsou tatam. I on se ale nakonec zabaví, když potká sestru své bývalé přítelkyně Chan (Selena Gomezová). Střídavě tak sledujeme příběhy obou hlavních postav, které byly od sebe (naštěstí) odtrženy a kterým se začne dít sled podivných událostí.

Subjektivizovaný New York

Ačkoliv patří New York mezi největší města na světě, jako by se všechny postavy pohybovaly v mrakodrapovém maloměstečku. Tu a tam různě na sebe náhodně narazí staří známí z univerzity nebo třeba i ti, kteří se před pár hodinami rozešli jiným směrem. Allen zkrátka chová k New Yorku hluboké city, a tak nám ho subjektivně vykresluje jako přátelské, útulné místo překypující kulturními možnostmi. Samozřejmě nejde o nic nového, ostatně lásku ke svému rodnému městu zachycuje skoro v každém svém filmu.

Naopak příliš lásky, natož respektu tentokrát neprojevuje vůči novinářům. Těžko říct, zda v tom hraje roli potenciální zahořklost z informování o jeho skandálu. Každopádně postava Ashleigh je natolik přihlouplá, až to místy působí, jako bychom sledovali nějakou béčkovou komedii o stereotypně vyobrazené hloupé, leč pohledné blondýnce. Jako začínající novinářce jí pojem sólokapr nic neříká. Přitom slovní zásobu má bohatou, jen to chování absolutně nekoresponduje s osobou nadějné vysokoškolské studentky. Do jisté míry jí v prostředí jejích oblíbenců hájí určitá mladická naivita, výrazná afektovanost jejího projevu je ale nesnesitelná.

To její protějšek, poněkud snobský a v pokeru geniální Gatsby pocházející z bohaté rodiny dodává svému charakteru nejen intelektuální, ale i romantický rozměr, který je u podobných Allenových postav tak typický. Chalamet do určité míry ztvárnil takovou mladší, drzejší verzi Gila (Owen Wilson) z Půlnoci v Paříži, který se rovněž v dešti rád prochází romantickými uličkami města. Překvapivou hereckou hvězdou je ale Gomezová, jež si zahrála mírně jízlivou a cynickou Chan, která vytahuje nejpovedenější hlášky. S Chalametem jim to náramně klape a zdánlivě nevinné koketování o romantických momentech či gestech dávají vzpomenout na tu klasickou uvolněnou upovídanost, jíž se Allenovy scénáře obvykle pyšní. Vzájemná přitažlivost je navíc prostřednictvím peprných a provokujících dialogů patrná hned od první scény.

Deštivý den v New Yorku je romantickou procházkou po Manhattanu s pár zajímavými postavami, ovšem také s jednou opravdu nevkusnou, kvůli níž pěkná řádka komediálních momentů přijde vniveč. Allen opět silně znázorňuje svou adoraci New Yorku, tu a tam vytáhne nějakou kulantní filozofickou myšlenku a za tu pro něj již klasickou hodinu a půl nás dokáže dostatečně zabavit, abychom se nenudili. Jedná se však už o několikrát vylouhovaný romantický námět, který do jeho tvorby opět nepřináší nic nového a je spíše znakem kreativní vyprahlosti.