Fellini by oslavil 100 let. Život byl pro něj jeviště

Všední realitu dokázal proměnit ve fascinující, téměř magickou podívanou. Federico Fellini, narozený 20. ledna 1920, nechával sny a skutečnost splynout v jedno, ve filmu i v životě.

Podsaditý Ital s hlubokýma tmavýma očima natočil legendární filmy Sladký život, Silnice, Cabiriiny noci, Osm a půl nebo Amarcord. Držitel pěti Oscarů byl také zručným karikaturistou, bonvivánem, mystifikátorem i milujícím manželem.

Mystifikaci vnímal Fellini jako součást umělecké tvorby. Život byl pro něj jeviště, prostor ke hře a zážitkům, a tak je jeho osoba opředena mnoha legendami. Náruživý vypravěč neuvěřitelných příběhů, vlastních i cizích, přetvářel svět k obrazu svému.

Rodák z Rimini sám o sobě tvrdil, že jako chlapec několikrát utekl z domova, aby se dal k cirkusu, a tuto neobyčejnou zkušenost pak promítl do svých filmů Osm a půl, Giulietta a duchové, Klauni nebo Roma, kde ukazuje život jako magický cirkus.

Po maturitě na gymnáziu Fellini chvíli ve Florencii kreslil a psal vtipy i drobné texty pro místní satirický týdeník. V tom pokračoval i později v Římě. Pro italského komika Macaria vymýšlel filmové gagy, psal satirické povídky a komické skeče pro rozhlas. Rozhlasový režisér Nunzio Filogamo na něj později vzpomínal jako na "vždy dobře naloženého výstředníka, který uměl vycházet s lidmi". A v sídle italského rozhlasu se v roce 1942 Fellini seznámil s životní láskou Giuliettou Masinovou.

"Byla ženou mého osudu. Došel jsem k názoru, že náš vztah existoval už předtím, než jsme se setkali, a on mohl vzniknout," popsal Fellini později zvláštní pouto mezi ním a ženou, s níž se v říjnu 1943 oženil a která se později stala hvězdou mnoha jeho filmů. Byla jeho pravým opakem, vzorně rozumná a cílevědomá.

Obsazení Baarové

Po osvobození Říma si Fellini otevřel kreslířské studio, kde kreslil pro americké vojáky karikatury. V roce 1945 jej náhodou navštívil režisér Roberto Rosselini a okamžitě Felliniho angažoval jako scenáristu a asistenta.

O pět let později Fellini spolurežíroval svůj první snímek Světla varieté, kde si jednu ze svých prvních rolí zahrála i jeho Giulietta. V roce 1952 následovala romantická komedie Bílý šejk a rok na to tragikomický snímek Darmošlapové o pěti mladících, kteří se jen tak bezcílně potulují a nevědí co se životem. V něm se objevila i česká herečka Lída Baarová.

Za zdařilé existenciální drama Silnice s Anthonym Quinnem a Masinovou z roku 1954 dostal Fellini prvního Oscara. Stejnou cenu mu vynesly i Cabiriiny noci (1957), film ze života pouliční římské prostitutky, opět s Masinovou, a filmy Osm a půl (1963) a Amarcord (1973).

Skandální snímek

V posledně jmenovaném snímku se Fellini vrátil k atmosféře rodného přímořského městečka, natočil ho podle vlastní prózy Moje Rimini, snímek je vyprávěn dětskýma očima. A v osmdesátých letech zaujal vizuálně působivou vizí zániku světa A loď pluje.

Sladkým životem, natočeným v roce 1960, si Fellini troufl prolomit snad veškerá dobová tabu na poli morálním, náboženském i erotickém: snímek vyvolal skandál, ale získal i Velkou cenu na MFF v Cannes i řadu dalších cen a stal se filmovou klasikou. Stejně jako nesmrtelná noční scéna, v níž se Anita Ekbergová coby smyslná Sylvie a Marcello Mastroianni v roli zhýralého bulvárního novináře koupou ve Fontáně di Trevi.

Poetické drama Ginger a Fred z roku 1986 bylo další hereckou příležitostí pro Masinovou a Mastroianniho, kteří si ve filmu zahráli pár stárnoucích varietních tanečníků. Tvůrčí kariéru završil Fellini v roce 1990 alegorickou komedií o náměsíčném mladíkovi Hlas luny.

"Dělám filmy tak, že vyprávím útržky ze svého života," říkal legendární filmař, jehož život se uzavřel 31. října 1993. Jeho osudová láska Masinová jej přežila jen o pět měsíců. Jsou pohřbeni ve společném hrobě na hřbitově v Rimini.