Spisovatel Pierre Michon, který se narodil 28. března 1945, patří k jedním z nejoceňovanějších současných francouzských prozaiků.
Laureát řady ocenění včetně loňské Ceny Franze Kafky patří podle svých slov k autorům, které psaní vytáhlo ze "smutného a ubohého" života společenského ztroskotance. Prvotinu Vies minuscules (Maličké životy) vydal až v 38 letech, přinesla mu ale okamžitý úspěch u kritiky i čtenářů.
Rodák z malé vesnice ve střední Francii, kterého od jeho dvou let po odchodu otce vychovávala jen matka spolu s jejími rodiči, vystudoval lyceum, kde se marně pokoušel prorazit jako rockový kytarista. V 60. letech podle svých slov "koketoval s levicovým terorismem, stavěl barikády a roznášel po továrnách letáky", zároveň ale vystudoval literaturu na univerzitě v Clermont-Ferrand a poté v Paříži zkoušel studovat orientální jazyky. V 70. letech také projel Francii s kočovným divadelním souborem.
Hlavně se ale pomalu utápěl v alkoholu, který kombinoval s barbituráty, až dopadl téměř na dno. Až vidina ztráty domova a života na ulici jej přiměla vsadit svou budoucnost na literární kartu. Jak se brzy ukázalo, bylo to šťastné rozhodnutí, po úspěchu prvotiny složené z osmi stručných příběhů, přišly další úspěšné knihy. V nich Michon rád používá metodu sestavování pomyslných střípků fiktivní mozaiky, kterou kritici označují za "rozstříhanou autobiografii lidského rodu".
Spisovatelův zájem osciluje mezi slavnými lidmi - jako třeba Rimbaud Balzac, Faulkner či Beckett - a osobami obyčejnými, o něž se dějiny jen otřely. Třeba pošťákovi, kterého portrétoval Vincent van Gogh. Autor, z jehož dvou desítek knih byla zatím do češtiny přeložena jediná (Opati v roce 2007), přitom vždy studuje dostupné prameny a opírá se o své znalosti historie, nesnaží se ale o rekonstrukce událostí. Místo toho čtenáře uchvacuje volnou improvizací na zvolené téma.
_480x270.jpg)
