Jeden z největších českých fotografů druhé poloviny 20. století Jan Saudek proslul typickým rukopisem kolorovaných fotografií a touhou zobrazovat především ženské tělo, ženy jako takové a vztah mezi mužem a ženou.
Též malíř a spisovatel je ve všech svých uměleckých projevech stejný - velikášský, brutálně explicitní i citlivý a melancholický. Ve středu 13. května oslaví pětaosmdesátiny.
Jan spolu se svým bratrem, dvojčetem Kájou Saudkem, tvořil tvůrčí duo, jež výrazně ovlivnilo české výtvarné umění posledních dekád. Kája ale zemřel před pěti lety, měsíc po svých 80. narozeninách.
Z obou bratří je Jan ten mladší a divočejší. Dodnes si rád vytváří obraz fanfaróna a bonvivána, který sám sebe vyzdvihuje i shazuje zároveň. A i dnes stále náruživě užívá života. V lednu 2015 stal znovu otcem, když mu čtvrtá manželka Pavlína porodila dceru Josefínu, podle všeho už dvanácté dítě. Sám Jan ale říká, že si přesný počet potomků nepamatuje.
Poutavý příběh života bratří Saudků se začal psát 13. května 1935 v rodině bankovního úředníka, muže nadaného na jazyky, bratrance shakespearovského překladatele Erika Adolfa Saudka. Kvůli otcovu židovskému původu se rodina za druhé světové války potýkala s rasovými zákony, Jan Saudek například často mluvil o tom, že dvojčata skončila v internačním táboře v Polsku. Kája ovšem tuhle historku odmítal a její pravdivost zpochybňuje i Janova bývalá partnerka Sára (s níž se ovšem rozešel ve zlém).
Po válce je zaujala estetika amerických superhrdinských komiksů. A sami se postupně stali vládci mediálního impéria, jehož výstupy obvykle v nákladu jednoho výtisku neopouštěly okruh přátel. Kája psal a kreslil komiksový časopis, s bratrem vytvářeli komentované fotografie, dnes pozoruhodné ve všech ohledech.
Od roku 1977 své fotografie koloroval
Až později se jejich cesty rozešly. Jan objevil svoji slavnou oprýskanou zeď a snímky nahých žen nejrůznějších postav, vah i věku před ní jej natrvalo proslavily doma i za hranicemi. Od roku 1977 své fotografie koloroval. Před lety se ale rozhodl, že v Česku přestane své fotky vystavovat. Dnes si více rozumí se štětcem a paletou, maluje prý své fotografie.
Je jedním z nejznámějších českých fotografů ve světě a získal řadu cen, mimo jiné je nositelem francouzského Řádu čestné legie. Celý život je mu vlastní výjimečná energie a kreativita. Kdysi dřel desítky let ve fabrice a vedle toho soustavně fotil. Po listopadu 1989 se stal celebritou, začal hodně vydělávat i exhibovat.
"Kopej ještě metr a najdeš poklad," zní oblíbené přísloví Saudka, který je také autorem několika knih. Vydal tituly Divadlo života (1980), Život, láska, smrt a jiné takové podružnosti (1994), Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec (2000), Tramvaj noci (2008) a Jan Saudek na útěku (2009).
V prozaické novince, kterou vydal v listopadu 2017, se rozepsal o lásce na každý způsob, vzdalujícím se dětství a přibližující se smrti. Má název Dva, své zážitky přibarvil Saudek fikcí s určitou mírou nostalgie a text doplnil svými fotografiemi.
Jan si rád zakládá na své pověsti sexuálního dravce. Miloval prý spoustu žen, obdivoval stovky krásek, prožil mnoho vztahů. Ale měl jen jednu lásku. "Skutečnou láskou byl můj bratříček Karel," prohlásil jednou. "Tedy v letech 1935 až 1966, pak jsem jej začal ztrácet." A před pěti lety jej ztratil nadobro, ačkoliv se jejich umělecké a později i osobní cesty rozešly už dřív.
"Jsem šťasten, že ještě přeplavu řeku či ujdu dvacet kilometrů, aniž bych někde padnul do pangejtu," řekl v roce 2017 Saudek, který se označuje za alkoholika. "Neudržuji se, jím absolutně nezdravě, tedy uzeniny, které občas promísím pálivou paprikou. Vlastně bych měl být už dávno mrtvej. Ale umřeli jiní, kteří žili naprosto spořádaně - a já jsem tady ještě a doufám, že chvíli ještě zůstanu," podotkl. I nadále se řídí rčením Carpe diem, tedy Užij dne, a také tím, že nikdy se nemá přestat.
Výjimečnost Saudkova díla ocenilo i vloni udělené státní vyznamenání, které Jan považuje za završení své kariéry.
_480x270.jpg)
