Divadlo J. K. Tyla v Plzni se pokusí najít pravdu o nových sousedech v nadčasové komedii italského dramatika a nositele Nobelovy ceny za literaturu Luigiho Pirandella Každý má svou pravdu.
Více než sto let stará, přesto nadčasová a stále aktuální inscenace se k plzeňskému publiku vrací po půlstoletí, řekl novinářům režisér Mikoláš Tyc. V inscenaci, která má premiéru 8. února, se představí například Jaroslav Matějka, Jana Kubátová, Vladimír Pokorný, Apolena Veldová a další.
Komedie pojednává o malém městečku, do něhož se přistěhují noví obyvatelé - pan Ponza s manželkou a s tchýní, paní Frolovou. Lidé v městečku si postupně všímají jejich podivného chování, informace jsou ale mnohdy protichůdné. Společnost se za každou cenu snaží dobrat pravdy. "Objektivní pravda ale vlastně není, záleží na úhlu pohledu," poznamenal dramaturg Zdeněk Janál. Každý má svou pravdu je podle něj situační, italsky živá, argumentační a napínavá hra, která poskytuje herecké příležitosti téměř polovině činoherního souboru divadla.
Existence pravdy
"Ta hra je stále aktuální, protože problém toho, jestli se pravda poznat dá nebo nedá, je i dneska velmi palčivý. V tomto případě to vzniklo jako jistý typ filosofické grotesky, je to vlastně úvaha, jestli pravda existuje nebo ne," řekl Tyc. Byť je hra více než sto let stará, neztrácí podle něj nic na své aktuálnosti a i dnes se mohou lidé díky ní zamyslet nad tím, jestli lze pravdy skutečně dosáhnout. I přes až metafyzické úvahy by se ale publikum mělo podle režiséra dobře bavit. Přispět by k tomu měl i překlad Vladimíra Mikeše z 90. let minulého století, který dosud nebyl nikde v divadle použit.
"My jsme po něm (překladu) sáhli proto, že je nesmírně divadelní, barvitý. Velmi rafinovaně staví konstrukci vět tak, aby to bylo plnokrevné češtinářské pochutnání. Povedlo se dosáhnout italského temperamentu prostřednictvím českého překladu," dodal Tyc.
Ačkoliv hra Každý má svou pravdu patří k nejoblíbenějším a nejčastěji inscenovaným Pirandellovým dílům, na divadelních scénách v Česku se moc často neobjevuje. V Plzni se hrála v letech 1969 až 1970, na konci minulého století byla na repertoáru divadla v Brně a později v Chebu.