Historické divadelní vývěsky či cedule, které označovaly a mnohde ještě označují program divadla na určitý den, ukazuje nová výstava v Národním muzeu.
Tvoří ji i další divadelní rekvizity či kostýmy a pod názvem Račte vstoupit do divadla ji zájemci najdou v Nové budově Národního muzea od pátku 13. prosince do 12. února. Výstava nabízí i obsáhlý doprovodný program a je přístupná zdarma.
Výstava vychází z početných fondů Divadelní sbírky NM. Je soustředěna především na historii divadla v Čechách a na Moravě v 19., 20. a 21. století, a to jak profesionálního, tak amatérského. Registruje také produkci divadla jinojazyčného, především německého. Divadelní sbírka obsahuje okolo 750 tisíc předmětů, mezi nimiž jsou rukopisy, staré tisky, divadelní plakáty čili cedule, scénické a kostýmní návrhy, makety, realizované divadelní kostýmy, obrazy, loutkářkou sbírku, fotografie, zvukové nahrávky a sbírku cirkusového a varietního umění.
Cedule, které tvoří základ aktuální výstavy, nejsou z plechu, jak by název napovídal. Jsou to tištěné informace o tom, co a kde se ten který večer hraje. Bývaly a někde ještě stále jsou věšeny na divadelní budovy. V dávných dobách je roznášeli po domech ceduláři. Odkazují na jednotlivá představení, zatímco výtvarně pojímané divadelní plakáty lákají na celou inscenaci.
Z historického hlediska mají cedule vysokou dokumentační hodnotu. Jsou relativně přesnými záznamy o tom, co se kde hrálo, kdy a v jakém obsazení. Jsou zdrojem informací o počtu repríz jednotlivých inscenací, lze podle nich sestavit soupisy rolí hereckých představitelů i repertoár divadel. Jsou mnohdy jediným dokladem o hrách, jejichž texty se do dnešní doby nedochovaly, a o zapomenutých osobnostech, které v minulých stoletích budovaly základy dnešní divadelní kultury. Nejstarší cedulí a jedním z nejstarších předmětů ve sbírkách divadelního oddělení je text nazvaný Constantinus z českého jezuitského představení (1642).
Návštěvníci výstavy se ale dozvědí třeba také to, jaký frak nosil a do jakého kalamáře namáčel pero Josef Kajetán Tyl, jakým rukopisem psali své hry Václav Kliment Klicpera, Jan Neruda, bratři Mrštíkové či Karel Čapek, co zbylo z Národního divadla po požáru a do jaké pokladničky sbíral národ peníze na nové či s jakým repertoárem české země objížděly kočovné společnosti.
