Poprvé od světové premiéry v Brně v roce 1932 uvede Státní opera Praha českou verzi surrealistické opery Plameny českého skladatele Erwina Schulhoffa. Netradičně pojatý donjuanovský příběh má premiéru 12. června.
Po brněnské premiéře se opera dalšího uvedení dočkala až v 90. letech v německém překladu Maxe Broda. Národní divadlo pro současné uvedení zrekonstruovalo původní české libreto Karla Josefa Beneše. Inscenaci režíruje španělský divadelní režisér Calixto Bieito, hudební nastudování připravil Jiří Rožeň.
V českém debutu se představí ukrajinský tenorista Denys Pivnickij jako Don Juan, norská mezzosopranistka Tone Kummervoldová v roli La Morte a ukrajinská sopranistka Victoria Korosunovová, která ztvární trojroli Donny Anny, Ženy a Řeholnice. Opera se vedle šesti představení ve Státní opeře v červnu a v listopadu bude hrát na Mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno.
Národní divadlo titul uvádí v cyklu Musica non grata, který je společným projektem Česka a Německa a který oživuje odkaz pronásledovaných skladatelů a připomíná hudební život meziválečného Československa.
Bieito patří k z nejvýraznějším evropským režisérům současnosti, je nadšeně obdivovaný i ostře kritizovaný. "Nevěděl jsem, zda dokážu tohle dílo úplně pochopit, ale cítil jsem, že jej budu umět naplnit svými představami," zmínil Bieito svůj první pocit z opery Plameny. Ve své režijní koncepci se hlásí k okouzlení španělským surrealismem, především filmovou tvorbou Louise Buñuela. Podle režiséra jsou Plameny dílem, které umožňuje mluvit o temnotě, o lidské prázdnotě, o obrazech, které se zjevují ve snech, o přechodu ze života ke smrti, o svádění, touze a lásce. "Je to opera, která dýchá absolutní svobodou našich představ," dodal.
Devětadvacetiletý Schulhoff začal na svém jediném operním titulu pracovat v roce 1923 poté, co se vrátil z Německa do rodné Prahy. S eroticky dráždivou scénickou poémou Don Juan literáta Karla Josefa Beneše, jež se stala základem libreta k opeře Plameny, ho seznámil Max Brod. Libreto napsal Beneš, ovšem Schulhoff, jehož mateřskou řečí byla němčina, komponoval hudbu na německý překlad Maxe Broda.
Na díle pracoval do roku 1929, tedy v období silného okouzlení jazzem a prvky dada, jež se do Plamenů promítlo. Surrealistický námět opery je také silně ovlivněn Freudovou psychoanalýzou. Schulhoff se v partituře na několika místech vědomě hlásí i k Mozartovu Donu Giovannimu. Zatímco ale Don Giovanni umírá, Don Juan v Plamenech je odsouzen k věčnému životu.
"Schulhoff je podle mého názoru jedním ze zásadních autorů své doby, který hluboce ovlivnil své současníky a jemuž se nedostalo zdaleka takového uznání, jaké by si zasloužil," řekl Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery.
Schulhoffa a Beneše spojil i tragický osud, který jim připravila druhá světová válka. Beneš byl pro svou účast v protinacistickém odboji odsouzen k trestu smrti, který byl poté změněn na vězení a pobyt v koncentračních táborech. Schulhoff se konce války nedožil, v roce 1941 přijal sovětské občanství a jako sovětský občan byl deportován do internačního tábora ve Wülzburgu v Bavorsku, kde 18. srpna 1942 podlehl tuberkulóze. Schulhoff byl otcem českého filmového režiséra Petra Schulhoffa, který s ním část života strávil v táboře ve Wülzburgu.
