U mnoha hororů vidíme na začátku titulky v podobě "podle skutečných událostí". Hlavním účelem je přirozeně to, aby se divák navnadil a ještě více se bál. Jaký je například historický podklad tří známých hororů Upír Nosferatu, Vymítač ďábla a V zajetí démonů? Podrobněji se na to podíval server history.com.
Upír Nosferatu (1922)
Nosferatu, symfonie hrůzy je v podstatě filmovou verzí slavného románu Brana Stokera Dracula. Němečtí tvůrci nedostali od Stokerových dědiců povolení na filmové zpracování, a tak udělali pár změn, aby se vyhnuli právním problémům. To se například projevilo i na jméně hlavní postavy: hraběte Draculu přejmenovali na Orloka.
I přesto, že je považován za jakéhosi zakladatele vampirismu, nebyl Stoker zdaleka první, kdo psal děsivé příběhy o nemrtvých lidech lačnících po krvi. Postava upíra pochází z evropského folkloru z doby zhruba 16. století. Tehdy ještě lidé nevěděli, jak se šíří nemoci, a tak byla víra ve vampirismus velká a často mu dávali za vinu mor či tuberkulózu. Odlišné regiony v Evropě pak s upíry nakládaly různě. V Rumunsku se například podezřelému člověku, respektive už mrtvému tělu, vyřízlo srdce a poté bylo spáleno na popel.
Co se týká samotné postavy Draculy, který byl dosud asi nejlépe zfilmován Francisem Fordem Coppolou v roce 1992, tak Stoker se inspiroval Vladem III. Draculou, který byl v 15. století valašským knížetem. Mnoho historiků se ale domnívá, že spisovatel toho o Vladovi moc nevěděl, ačkoliv z něj nakonec udělal jakýsi symbol upírské tematiky.
Vymítač ďábla (1973)
V srpnu 1949 psaly noviny The Washington Post o čtrnáctiletém chlapci z Marylandu, jenž podstoupil exorcismus. "Chlapec dostal záchvat zuřivého křiku, klel a vyřvával latinské fráze - v jazyce, kterému se nikdy neučil," popisovaly noviny strašidelný případ. Jím se o nějakých dvacet let později inspiroval William Peter Blatty a napsal knihu. O další dva roky později se s režisérem Williamem Friedkinem domluvil na zpracování filmu, k němuž napsal oscarový scénář.
Vymítač ďábla byl absolutním diváckým hitem a dodnes je považován za jeden z nejvýznamnějších hororů všech dob. Místo chlapce je v něm posedlá ďáblem dívka Regan. Ve skutečnosti však onen hoch z Marylandu nebyl posedlý, pravděpodobně byl jen potížista. Tvrdil to alespoň marylandský investigativní novinář Mark Opsasnick, který dělal rozhovory s lidmi, kteří chlapce znali. Výsledkem jeho vyšetřování nakonec bylo, že kluk měl psychologické problémy a latinské fráze se naučil z proslovů kněze.
Filmová série V zajetí démonů (2012-2020)
Manželé Ed a Lorriane Warrenovi jsou v USA známými vymítači zlých duchů. Na základě jejich letitých zkušeností vznikla celá hororová série. Ve filmech je ztvárňuje herecké duo Patrick Wilson a Vera Farmigová. Zahráli si ve dvou dílech V zajetí démonů (první díl je divácky jedním z nejoblíbenějších hororů 21. století), dále také v příběhu o prokleté panence Annabelle a v Sestře. "Nejsou to báchorky z pohádek. Každý z nich (případy, jimiž se manželé zabývají) si prožil nějakou formu nadpřirozena," řekl Ed Warren v rozhovoru pro Connecticut Magazine.
Jednička V zajetí démonů se odehrává na Rhode Islandu počátkem 70. let a točí se kolem rodiny Perronových. Dvojka se krátce zabývá známou záhadou strašidelného domu v Amityville, většina děje se ale odehrává kolem paranormálních jevů v Enfieldu nedaleko Londýna. Ve dvojce se objevuje také démon v podobě jeptišky, o němž Lorriane tvrdila, že strašil v jejich rodinném domě.
Trojka V zajetí démonů zamíří do kin příští rok a pravděpodobně se zaměří na soudní případ z roku 1981, kdy se jistý Arne Cheyenne Johnson hájil tím, že byl posedlý ďáblem, když zavraždil svého pronajímatele. Manželé Warrenovi u soudu svědčili v jeho prospěch, porotu ale nepřesvědčili a Johnson byl odsouzen.
