Před sto lety se narodila ikona českého houslařství

České země daly světu nejen řadu vynikajících houslových virtuosů, ale také neméně skvělých mistrů houslařů. Tajemství výroby dokonalých nástrojů se často předává z otce na syna. Jedním z nejznámějších českých houslařských rodů je rod Špidlenů. Letos 18. června uplyne sto let od narození jedné z nejvýraznějších osobností českého houslařského umění Přemysla Otakara Špidlena.

Mistr houslař Přemysl Otakar Špidlen byl třetí generací houslařského rodu. Držitel prestižních cen a člen mezinárodních houslařských svazů se také jako jeden z mála houslařů na světě přiblížil bájné metě a poodhalil tajemství stradivárek.

Tajemství jejich výroby zmizelo ze světa roku 1737, kdy mistr z italské Cremony Antonio Stradivari zemřel. Přemysl Špidlen vždy věřil, že vedle kvality dřeva a řemeslného zpracování má velký vliv na zvuk lak. "Právě o to, vyrobit takový lak, který by našim houslím dával dokonalý zvuk podobný starým stradivárkám, se snažím celý život. A myslím, že se mi to snad i podařilo. Právě tohle je ale jedno z tajemství, které bude znát po mé smrti jen můj syn," řekl v jednom z dřívějších rozhovorů Špidlen.

Špidlen studoval hru na housle na pražské konzervatoři a řemeslu se vyučil takřka navíc. "První nástroj jsem postavil už jako školák, když jsem se motal v dílně a stavěl modely letadel," řekl a prozradil, že několikrát měl v ruce i nástroje se svou falešnou etiketou, které bývaly občas prodány i na věhlasných zahraničních aukcích.

Ve své dílně v centru Prahy se věnoval téměř výhradně stavbě nových houslí, kterých vyrobil na tři stovky. "Špidlenky" si oblíbili mistři jako Josef Suk, Ivan Ženatý, Yehudi Menuhin, Nora Grumlíková, Čeněk Pavlík, Pavel Šporcl i Smetanovo kvarteto. Vznikaly ze dřeva, které má většina houslařů po svých předcích.

Tradice

Přemysl Otakar Špidlen zemřel 6. ledna 2010 ve věku 89 let. "Uzavřela se tak jedna kapitola houslařských dějin. Byl to jeden z mála českých mistrů, kteří opravdu získali světový věhlas," řekl houslový virtuos Jaroslav Svěcený, který sám hraje na Špidlenovy housle z roku 1954, kopii proslulých "stradivárek" Emperor z roku 1715.

Tradici rodu Špidlenů založil v 19. století František Špidlen (1867-1916), syn rolníka ze Sklenařic v Podkrkonoší. Doma se vyučil řemeslu (u švagra Františka Vitáčka) a vydal se sbírat zkušenosti do Kyjeva. Skončil v Moskvě, kde vyhrál konkurz na houslaře carské konzervatoře, a stal se nejlepším houslařem Ruska. Po návratu do Čech v roce 1909 založil se synem Otakarem současnou pražskou firmu. Po jeho smrti Otakar rodinný podnik dále rozvíjel, byl i zdatným obchodníkem se starými nástroji.

Před komunistickým znárodněním uchránil české houslaře právě Otakar Špidlen, který dokázal prosadit uznání houslařství za uměleckou disciplínu a rukodělným houslařům zajistil statut svobodného povolání. Jelikož statut předpokládal členství v umělecké organizaci, vznikl Kruh umělců houslařů jako záštita a prostor relativně svobodné činnosti českých houslařů. Zakládajícím členem byl i Přemysl Otakar Špidlen, jeho otec Otakar zemřel krátce před ustavením sdružení.

Také Přemysl Otakar Špidlen si vychoval zdatného nástupce. Jeho nyní dvaapadesátiletý syn Jan Baptista již léta sbírá úspěchy doma i v zahraničí. Toho doposud největšího se mu dostalo v říjnu 2003 na mezinárodní soutěži Triennale v italské Cremoně. Jeho housle zde získaly první i druhou cenu a ještě dvě další ceny, což se zatím žádnému z účastníků této vysoce prestižní přehlídky nepodařilo. Zástupce čtvrtého pokolení světoznámého houslařského rodu Špidlenů s mnohaletou tradicí vychovává k řemeslu a hudbě i své dvě děti, syna Františka a dceru Josefínu.

Česká houslařská škola patří vedle italské, německé a francouzské k nejproslulejším. Česká tradice má základ ve škole pražské (Strnad, Kulík, Homolka, Dvořák, Vávra) a krkonošské (Pilař, Vedral, Vitáček), mnozí slavní houslaři působili a působí například v Brně (Hentschel, Goll, Kleinhans, Kužel, Wutzelhofer) či Lubech u Chebu (Müller, Pechar, Lupač).