Slovácké divadlo si připomene 75. výročí dramatem Její pastrokyňa

Slovácké divadlo uvede drama Její pastorkyňa od Gabriely Preissové. Stejnou hrou uherskohradišťská scéna zahájila před 75 lety svou první sezonu.

Příběh vdovy Petrony Buryjové, přezdívané Kostelnička, a její nevlastní dcery Jenůfy nastudoval režisér a ředitel divadla Michal Zetel ve výpravě Evy Jiřikovské. Premiéra je na programu v sobotu od 19 hodin.

Přestože drama vzniklo před více než sto lety, k divákům podle Zetela promlouvá i dnes. "Zdá se mi, že nejaktuálnější je v tom, jak pojmenovává naši neschopnost pečovat o lidské vztahy, rodinné vztahy. Ukazuje, jak neustále hledíme na to, co tomu řekne okolí, jak se vejdeme do nějakých norem, které stanovil někdo někdy, a neřídíme se intuicí," řekl režisér.

Inscenace se zabývá vztahem mezi matkou a nevlastní dcerou, milenci i sourozenci. Rodinná tragédie, která se v moravské vesnici konce 19. století odehraje, je v mnohém srovnatelná s náměty antických dramat. Vraždou nechtěného nemanželského dítěte vrcholí snaha hlavní hrdinky změnit neúprosnou skutečnost podle svých představ. "Hra se zabývá pozůstalými, jako by k té oběti ani nedošlo. Krásně ukazuje posvátnost lidského života, který je utracen úplně zbytečně," uvedl Zetel.

Roli Jenůfy ztvární Petra Staňková. Kostelničku hraje Jitka Hlaváčová. "Je to postava, která si hodně zakusila ve svém mládí. Svým prožitkem se uzavřela sama do sebe a stala se z ní tvrdá žena, která nedává moc najevo emoce. Skutek, který učiní, je neomluvitelný, neobhajitelný, ale ona všechno dělá z lásky ke svojí pastorkyni. Aby zachránila její život, její štěstí, protože sama se v ní vidí a nechce, aby dopadla tak, jak dopadla ona," řekla Hlaváčová.

V dalších rolích se objeví například Jaroslava Tihelková, František Maňák, Pavel Hromádka nebo Pavel Šupina, který pochází z Bánova na Uherskohradišťsku a podle Zetela také upravil původní jazyk dramatu do současné slováčtiny. "Chtěli jsme, aby text přeložil tak, jak on a jeho vrstevníci mezi sebou mluví, když jsou tady doma. Uvidíme, jak to bude fungovat. Nám to pomohlo v tom, že jazyk není tak šroubovaný," doplnil režisér.

Po premiéře Její pastorkyně v Národním divadle v roce 1890 kritici Preissové vyčítali, že námět vyčetla v novinové rubrice Ze soudní síně a pro "vznešené jeviště" se příběh o svobodné matce nehodí. Následující roky jim nedaly za pravdu. Hra byla nesčetněkrát inscenována, vznikly podle ní dva filmy i stejnojmenná opera Leoše Janáčka.