Stav obrazu se zhoršuje, protože lidé na něj dýchají. S takovým zjištěním přišli odborníci, kteří zkoumali, proč ikonická malba Výkřik od norského malíře Edvarda Muncha začíná blednout. Verzi malby z roku 1910 by tak prospěl sociální distanc. Zprávu přinesl server The Guardian.
Vědci došli pomocí UV záření a rentgenové analýzy k závěru, že za poškozením odstínů žluté a oranžové barvy, které na obrazu blednou a časem se mohou i odloupnout, stojí skutečnost, že Munch při malování nepoužil čisté kadmium, ale jen jeho příměsi. I sebemenší kontakt s vlhkostí - tedy párou vzniklou dýcháním obdivovatelů - tak obrazu škodí.
"Ukázalo se, že místo použití čistého sulfidu kadmia Munch zřejmě použil špinavou verzi, která obsahovala chloridy. Asi to nebylo úmyslně - nejspíš si prostě nekoupil tak silnou barvu. Bylo to v roce 1910. Chemický průmysl vyrábějící chemické pigmenty tehdy sice existoval, ale to neznamená, že disponoval kvalitou odpovídající dnešní době," vysvětlil belgický profesor Koen Janssens z Univerzity v Antverpách.
Společně s kolegy z Itálie, USA a Brazílie nejprve podezíral, že za změny může světlo. Jejich teorie se ale nepotvrdila, a tak se zaměřili na vlhkost. "V muzeu musíte začít pracovat s relativní vlhkostí nebo izolovat veřejnost od malby či malbu od veřejnosti. Řekněme v takovém režimu, že veřejnost bude moci obraz stále ocenit, ale nebude dýchat na jeho povrch," doporučuje Janssens Munchově muzeu v Oslu. "Když lidé dýchají, vytvářejí vlhkost a vylučují chloridy, což není pro obrazy obecně příliš dobré," dodal.
Munch namaloval mezi lety 1893-1910 celkem čtyři verze Výkřiku. Právě verzi z roku 1910 ukradli za bílého dne v roce 2004 dva maskováni lupiči spolu s dalším malířovým dílem, Madonnou. Výkřik se v držení zlodějů dostal do kontaktu se špinavou hnědou barvou. O dva roky později byl obraz znovu nalezen a zrestaurován. Případ nakonec skončil odnětím svobody pro tři muže, dva z nich navíc dostali povinnost uhradit náhradu za způsobenou škodu ve výši 66 milionů liber.