Zloba: Královna všeho zlého je zajímavá jen skrze hlavní postavu

Po pěti letech se na plátna kin vrací pokračování Disneyho pohádky o slavné antihrdince Zlobě, která má i přes svou zlou náturu dobré srdce. První díl byl divácky oblíbeným zejména díky Angelině Jolieové. A právě ona je tím hlavním kladem také v druhém dílu.

Na konci jedničky si Zloba (Jolieová) uvědomila, že chová vůči lidem, respektive aspoň k Růžence (Elle Fanningová), hlubokou lásku a její chladný zevnějšek po boku mladé princezny na nějaký čas roztál. Nicméně rok s rokem se sešel a po pěti letech se vše začíná vracet, tam kde to začalo. Zloba znovu budí strach, nelíbí se jí připravovaný sňatek Růženky s princem Filipem (Harris Dickinson) z království Ulstead, jenž není s Blaty zrovna v přátelském vztahu, spíše naopak.

Růženka ovšem doufá, že svatba pomůže obě království sjednotit, a tak Zlobu přemluví, aby jí prokázala laskavost a snažila se o vlídnost. Jenomže královna Ingrith (Michelle Pfeifferová) z království Ulstead rovněž není zrovna přátelská a ve Zlobě probudí ty nejhorší vlastnosti.

Už jednička nás trochu oklamala. Původně mělo jít o jakousi revoluci v pohádce, kdy bude hlavní hrdinkou víceméně záporačka. Skutečnost ovšem nakonec byla taková, že Zloba byla od začátku hodná, jen byla špatně pochopena a lidé jí neopodstatněně křivdili, a tak byla zahořklá. I když druhý díl s podtitulem Královna všeho zlého znovu láká na temné vyobrazení této postavy, příliš se ho nedočkáme. Celá věc se totiž znovu opakuje. Zlobě je opět nepatřičně ukřivděno, i když je nevinná.

Její rezervovanější, nijak zvlášť přátelské chování a vystupování je ovšem dokonalou rozbuškou pro intriky, které proti ní královna Ingrith rozehraje. Pfeifferová potvrzuje statut výborné herečky, její postava je ale jednodimenzionální a plní pouze roli typické zlotřilé královny. To vychrtlá Jolieová je znovu perfektní jak ve svém výkonu, tak i v atraktivnosti postavy. Vystouplé lícní a klíční kosti sice silně evokují anorexii, ale rovněž pozitivně přidávají na její temné auře. Její ironické poznámky a grimasy společně s dynamickým vztahem s jejím havranem Diavalem měnícím se v člověka jsou tím nejlepším, co film nabízí.

Nudná Růženka

Naopak princezna Růženka v podání Fanningové působí pořád stejně naivně a nevýrazně. Její ctitel, princ Filip, je úplně stejný. Jejich vztah tak možná zaujme to nejmenší publikum, vzhledem k tomu, že film ale úplně pro ty nejmenší není, je jejich příběhová linka neuvěřitelně nudná. Jednoduše řečeno scény, v nichž je Zloba, jsou alfou a omegou celého filmu. Scény, v nichž není, jsou naopak nezáživnou podívanou a bohužel jich je docela hodně. I přes název filmu a plakát, jež kladou důraz na příběh Zloby, se až zbytečně moc prostoru dává Růžence.

To škodí také v prohlubování mytologie. Jak už trailer napovídal, divákovi je představena rasa, jíž je Zloba součástí. I když v příběhu hrají docela klíčovou úlohu, působí jejich uvedení do pohádkového světa poněkud nedovařeně. Hlavně ale s sebou přinášejí temnou stránku děje, a sice tematiku pomsty a rozpoutání války mezi lidmi a kouzelnými bytostmi. Například víly zde dostávají docela na frak a vůbec celá poslední třetina nabízí řadu věcí, u kterých lze polemizovat, zdali jsou pro to nejmladší publikum dostatečně vysvětlené.

Z pohledu vizuální stránky filmu jde dozajista o pěknou, typicky disneyovskou podívanou. Jen zamrzí, že film opět sliboval něco, co tak úplně nenaplnil. Nový režisér (Joachim Rønning vystřídal Roberta Stromberga) vnáší do příběhu nové prvky, ale ani on naplno nevyužívá hlavní potenciál, který ve Zlobě tkví.