Populaci keporkaka (též označovaného jako plejtvák dlouhoploutvý) se podařilo vzkřísit natolik, že existence druhu už není v ohrožení. Zprávu přinesl server CNN.
Patnáctimetrový kytovec vážící přes 25 tun je nyní na 93 procentech populace z období před začátkem jeho vybíjení.
V 50. letech byla existence keporkaka významně ohrožena, na světě zbývaly jen stovky jedinců z kdysi početné populace 27 tisíc kusů. Úsilí, které se v posledních dekádách na záchranu tohoto druhu vynaložilo, však přineslo pozitivní výsledky. V současnosti žije v jihozápadním Atlantiku kolem 25 tisíc jedinců, uvádí studie Královské společnosti.
"Pokud se dokážeme řádně starat o populaci zvířat, začne jejich existence vzkvétat, jako se ukazuje na případu keporkaků," řekl pro CNN jeden z autorů studie, biolog Alex Zerbini.
Ten rozdělil lov velryb na dvě období: předmoderní a moderní. "Předmoderní lov byl primitivnější, lovci se na loďkách honili za velrybami s ručními harpunami. Velrybářské praktiky z přelomu 19. a 20. století už zahrnovaly pokročilejší postupy včetně parních plavidel a výbušných harpun," uvedl.
Právě keporkakové jsou podle něj velice zranitelným druhem, co se týče rybolovu. Pohybují se totiž pomalu a mají tendenci vyskytovat se u pobřežních vod, takže jsou pro rybáře snadným cílem. Ty na nich navíc láká jejich velké množství tělesného tuku.
Keporkak chová své mladé čtyři až pět měsíců v tropičtějších podmínkách jižního Atlantiku. Koncem jara se pak stěhuje za potravou k Jižní Georgii a Jižním Sandwichoým ostrovům a zůstává tam až do podzimu. Právě zde se však dostával do přímého kontaktu s rybáři, což jeho populaci značně ochromilo. V rozmezí pouhých 12 let začátkem 20. století jich bylo chyceno přibližně 25 tisíc, píše studie.
Až v 60. letech začali vědci bít na poplach a oznámili, že druh je na pokraji vyhynutí. Zástupci Mezinárodní velrybářské komise (IWC) se tedy do oblasti nastěhovali, aby osobně dohlédli na to, že se velryby přestanou lovit.
Studie také naznačila, že nárůst populace může mít dopad na širší ekosystém. Keporkakové se totiž živí malými korýši stejně jako tučňáci a tuleni, kteří se rovněž zdržují na ostrovech Jižní Georgie. Vzniká tak větší konkurence v boji o potravu.
