Letní prázdniny velí vydat se k vodě a oprášit plavecké dovednosti. Odborníci se shodují, že jde o jeden z nejzdravějších sportů vůbec. Zároveň však není bez rizika - každoročně u nás utone víc lidí než v některých přímořských státech. Jak se vlastně správně plave a čeho se vyvarovat, abychom neohrozili své životy?
Žádné oficiální statistiky sice neexistují, nejspíše bychom však ve svém okolí našli jen málokoho, kdo o sobě řekne, že neumí plavat. Otázkou však je, co se tím vlastně rozumí - zvládnout několik temp podél břehu nebo přeplavat z jednoho konce bazénu na druhý totiž neznamená, že se můžeme označit za skutečné plavce.
V Česku je jako plavec definován ten, kdo bez zastavení překoná vzdálenost 200 metrů, aniž by projevoval známky zjevného vyčerpání. Takové vymezení má ale svá úskalí. Ti, kteří výše zmíněný výkon podají v bazénu, totiž mohou nečekaně narazit, jakmile se o totéž pokusí v přírodních podmínkách.
Prsa paní Radové
Na rozdíl od lyžování nebo jízdy na kole má plavání jednu velkou výhodu: lze s ním začít již od útlého věku dítěte, dokonce bezprostředně po narození. Je to i velmi žádoucí. Ovládnout správnou techniku pohybu ve vodě je totiž tím složitější, čím později se s ní začíná. Výsledkem je, že mnozí z nás v dospělosti plavou sice rádi, ale špatně.
Když dorazíte na libovolné české koupaliště, naskytne se vám s největší pravděpodobností následující obrázek: většina návštěvníků se "cachtá" poblíž břehu, odpočívá na nafukovacích lehátkách nebo si hází s míčem. Zbylá část dorazila proto, aby si protáhla tělo, a cíleně plave dál od břehu stylem "prsa". Potíž je v tom, že málokdo tento plavecký způsob ovládá správně. Člověk, který při plavání drží hlavu stále v jedné pozici, dělá jednu ze základních chyb - nevydechuje do vody.
"Říkám tomu ‚prsa paní Radové‘. Je to oblíbený způsob, nemusíte namáčet hlavu a plavaly tak už naše babičky i maminky. Bohužel to v žádném případě není regulérní plavecký styl a takový člověk podle mě plavat neumí," řekla před časem TÝDNU majitelka plavecké školy Hastrmánek Tereza Chlebusová, která se výukou plavání zabývá už bezmála dvě desetiletí. "Pak je tu takzvaný orel. To je něco jako kraul, ovšem člověk neponoří hlavu a zabírá rukama tak nějak všelijak, prostě s nimi střídavě točí, někteří k tomu navíc plavou nohy ve stylu prsa," popsala další charakteristický obrázek průměrného českého "plavce". To má dva důsledky: nejen že si nevhodným stylem ničíme páteř, ale nesprávné návyky pak předáváme i vlastním potomkům, když se je svépomocí pokoušíme udržet na hladině.
Pokud maminka plave stylem ‚paní Radová‘ s vyvrácenou hlavou a přetěžovanou krční páteří, velmi pravděpodobně bude stejným stylem učit plavat i své děti. Chce-li však rodič vidět své ratolesti pohybovat se ve vodě správně a především zdravě, na prsa je třeba ze začátku zapomenout. Než se vůbec pustíme do prvních temp, musíme se naučit sžít s vodou, proto bychom měli začínat splýváním. Teprve po jeho dokonalém zvládnutí může následovat znak, případně kraul.
