Představte si, že si ve volné chvilce chcete odpočinout při četbě příjemné knihy, ale hned na první stránce vás něco urazí. Spojené státy přišly s řešením.
Tím jsou takzvaní sensitivity readers neboli korektoři literatury, kteří vyhledávají všechny pohoršující pasáže. Samuel Piquet se tímto tématem zabývá v článku pro francouzský týdeník Marianne.
Sensitivity readers kontrolují rukopisy s jasným účelem: odhalit kulturní nepřesnosti, zaujatost, stereotypy nebo nevhodné jazykové formulace. Mají za úkol určit, zda určité pasáže nejsou pro čtenáře urážlivé či pohoršující.
Požadavek na větší rozmanitost postav v publikované literatuře se objevil na popud organizací, jako je například We Need Diverse Books, iniciativa se však nesetkala pouze s pozitivními ohlasy.
Sensitivity readers se stali žhavým tématem již v roce 2016. Po vydání románu pro dospělé The Continent následovaly reakce, které upozorňovaly na problematickou prezentaci postav barevné pleti. Datum vydání dotisku bylo odsunuto a kniha byla zaslána ke kontrole, což mělo za následek rozsáhlé změny.
Konec románu, jak ho známe?
Před několika dny zveřejnil portál France 24 na twitteru překvapivé video. Sensitivity reader Patrice Williams Marksová představuje literární očistu. Stojíme snad u zrodu objektivního románu?
La #littérature doit-elle se soucier de la sensibilité de chacun ? Aux #EtatsUnis, le sujet fait débat. Pour éviter d'être taxé de #sexisme, de #racisme ou d'#homophobie, auteurs et éditeurs font désormais appel à des "sensitivity readers" 📚#CulturePrime pic.twitter.com/OiaToV1rOM
- FRANCE 24 Français (@France24_fr) 9. ledna 2020
France 24 shrnuje, že cílem kontroly knih je neurazit čtenáře nebo komunitu, a vyhnout se tak veškerým sporům na sociálních sítích: "Do pasti se mohou chytit i ti nejzkušenější autoři." Uvádí případ J. K. Rowlingové, která "se inspirovala americkou legendou o skin walkers", čarodějích z kmene Navaho, kteří se dokážou proměnit ve zvíře. Indiánská tematika je rovněž citlivá, a autorka tím pádem měla raději požádat o korekturu citlivosti.
Jaká škoda, že z toho tolik skvělých autorů nemohlo těžit. Třeba takový provokativní román francouzského spisovatele Louise Ferdinanda Célina Cesta na konec noci (Voyage au bout de la nuit) v podobě, kdy by neurážel čtenáře - to by bylo něco, píše Piquet. Přestože někteří vítají kontrolu obsahu jako změnu k lepšímu, ve skutečnosti nic takového nezaručuje rozmanitost románového světa.
Dnešní lidé, kteří jsou neustále posuzováni podle původu, pohlaví či barvy pleti, mohou beze strachu číst pouze romány ze své vlastní komunity. Myšlenka odstranění urážlivého obsahu měla umožnit číst knihu všem čtenářům bez rozdílu. Jenže každá komunita musí mít svou vlastní kulturu, a tím pádem i literaturu se vším, co k tomu patří, říká Derek Tayler, autor dvojjazyčných příběhů s hispánskými postavami.
Cesta ke svobodě
Video končí statistikou týkající se dětských knih. Dvacet osm procent dětské literatury vydané v roce 2016 zobrazuje osoby s barevnou pletí oproti deseti procentům v roce 2013. Je snad tento posun zásluhou sensitivity readers, kteří jako děti ani nevěděli, že možná čtou urážlivou literaturu?
V budoucnu se už chlapci a dívky nebudou muset ztotožňovat s postavami, které se od nich výrazně liší. Je to pokrok, ovšem z jiného úhlu pohledu je zbytečně rozlišovací. Nezbývá než věřit, že v následujících letech bude každý člověk vlastním hrdinou své knihy. Je tohle skutečná svoboda?
_480x270.jpg "Česká tajenka")
_480x270.jpg "Jak to dopadlo!?")
