Jak zajistit další růst své lásky? Prostě ji uložíte v bance lásky, radí agentura Reuters po návštěvě příslušného ústavu ve středoslovenské Banské Štiavnici.
Klenby slovenské banky lásky jsou pokryty 2900 verši romantické milostné básně a ve schránkách jsou památky jako snubní prsteny, dopisy z druhé světové války či vstupenky z prvního filmu, který zamilovaný pár viděl společně.
Instituce sídlí ve sklepení místního muzea inspirovaného básní Marína. Ta byla sepsána v zimě 1844 (a vydána roku 1846) na počest dívky, kterou rodiče raději provdali za jiného, bohatého muže, než aby ji dali nemajetnému studentovi a básníkovi Andreji Sládkovičovi.
"Myslím, že ten příběh je skvělý, když jejich láska, bez ohledu na překážky, trvala věčně," řekla Reuters Eliška Galisová, která se dosud s přítelem Matúšem Rezným nerozhodla, co by v místním depozitu navždy zanechala.
Milostná vzpomínka
Banská Štiavnica figuruje na prestižním seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. A báseň Marína, zprvu kritizovaná a zavrhovaná, je dnes vnímána jako součást národního dědictví. "Trezory lásky" - 100 tisíc šuplíčků pro milostné vzkazy a upomínky - jsou ve sklepení Marínina domu, kde Sládkovičova láska, Mária Pischlová, strávila většinu svého života.
Sládkovič se do Márie zamiloval, když jí bylo teprve čtrnáct a on ji jako chudý student doučoval v blahobytném domě jejích rodičů. Stala se básníkovou múzou. Andrej byl později vysvěcen na evangelického kněze a oženil se dva roky po Marínině svatbě.
Slovenští žáci se nyní Marínu učí a po autorovi básně se na Slovensku pojmenovávají ulice či školy. Jeho jméno nese i celé město - západoslovenské Sládkovičovo.
_480x270.jpg)
_480x270.jpg)
