Velký urychlovač částic LHC, který je ukryt v podzemí na švýcarsko-francouzské hranici, pomáhá vědců odkrývat tajemství vesmíru. Už krátce po jeho spuštění 30. března 2010 fyzikové z Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) dosáhli prvního velkého úspěchu.
Fyzikům se podařilo srazit protonové paprsky a napodobit tak - byť jen ve velmi malém měřítku - podmínky, která panovaly ve vesmíru těsně po takzvaném velkém třesku.
"Je to vyvrcholení desítky let trvající práce tisícovek lidí a počátek nové éry částicové fyziky," radoval se výzkumný ředitel hamburského centra na výzkum částic Joachim Mnich, který spolu s dalšími vědci krátce po 13.00 sledoval výsledky jednoho z nejambicióznějších vědeckých experimentů všech dob. Podařil se ovšem až napodruhé, na první pokus se svazky protonů ztratily. Elektrická závada na jednom magnetu totiž spustila bezpečnostní systém, který částice automaticky odklonil z okruhu LHC.
Ověření existence Higgsova bosonu
Toto zařízení - oficiálně velký hadronový urychlovač - je největší svého druhu na světě, jeho vybudování stálo zhruba pět miliard švýcarských franků (přes sto miliard korun). Hlavní součástí urychlovače je 27 kilometrů dlouhý kruhový tunel umístěný 50 až 175 metrů pod zemí, kterým probíhá potrubí. Tok částic v potrubí je řízen a urychlován soustavou přibližně 9600 různých magnetů. Aby vytvořily dostatečně silné magnetické pole, musí být ochlazovány na teplotu -271,3 stupňů Celsia.
Zařízení umožňuje proti sobě v téměř naprostém vakuu rychlostí rovnající se 99,9999991 procenta rychlosti světla vyslat dva paprsky subatomárních částic (protonů či iontů), při jejichž střetu vznikne sprška nových částic, které jsou předmětem výzkumu. Informace o vlastnostech částic vzniklých při střetu sleduje několik detektorů. Dosud největším úspěchem zařízení je podle vědců ověření existence Higgsova bosonu, které se podařilo v červenci 2012.