Kombinace jistoty ohledně toho, jaký zvuk bude následovat, a zároveň momentu překvapení jsou těmi faktory, které rozhodují o tom, proč se nám daná písnička líbí.
Vychází to ze společné studie vědců z institutů v Německu, Norsku, Dánsku a Velké Británii, píše server CNN. Výzkumníci se spojili a vytvořili speciální strojový model, který analyzoval akordy v 745 písničkách z americké hitparády mezi lety 1958-1991.
Následně požádali 39 dospělých dobrovolníků, aby ohodnotili, jak příjemné pro ně jednotlivé řady akordů byly, přičemž z písniček byly odstraněny melodie a texty, aby se zamezilo různým asociacím ke konkrétním písním, které mohli posluchači mít.
Pořadí zvuků
Z výsledků vědcům vyplynula dvě zjištění. Polovina participantů byla potěšena, když si byla relativně jista, co se bude po zvukové stránce dít dál, zároveň pak ale byla příjemně překvapena, když nastal jiný nečekaný progres akordů. Druhá polovina byla zase spokojenější, když si naopak nebyla jista tím, co bude následovat, a až po nějaké době se jí nakonec zdály akordy známější.
"Je fascinující, že lidé mohou získat potěšení z hudby jen podle toho, v jakém časovém pořadí jsou zvuky řazeny," řekl pro CNN vedoucí studie Vincent Cheung z Institutu Maxe Plancka pro kognitivní a mozkové vědy v Německu.
"Písničky, které považujeme za příjemné, jsou často ty, které dokážou najít dobrou rovnováhu mezi tím, co víme, že bude následovat, a něčím, co nás překvapí, co jsme neočekávali. Pochopení toho, jak hudba aktivuje naše potěšení v mozku, by mohlo vysvětlit, proč nám poslech hudby může pomoci cítit se lépe, když nám zrovna není nejlépe," doplnil.
Mezi písničkami, jež byly posluchačům přehrány, byly Country Roads od Jamese Taylora, Red Red Wine od UB40 či Ob-La-Di, Ob-La-Da od The Beatles.
V rámci své studie vědci také pozorovali, jaké části mozku odrážely hudební potěšení. Jednalo se o amygdalu, hipokampus a sluchovou kůru, tedy o oblasti starající se o emoce, učení, paměť a zvuk.
_480x270.jpg)
_480x270.jpg "Česká tajenka")
