Proč je důležité věřit na Ježíška?

Děti by měly věřit na Ježíška. Valérie Senglerová, pařížská psychoanalytička, vysvětluje v rozhovoru pro Le Point.fr, proč je důležité, abychom dětem umožnili vstoupit alespoň na chvíli do magického světa kouzel a nekonečných možností.

Každý rok si rodiče pokládají stejnou otázku: nechat své dítě věřit na Ježíška, nebo říct pravdu? Někteří rodiče svým dětem lhát nechtějí, nicméně pravda nemusí být v tomto případě zcela prospěšná. Francouzská psychoanalytička připomíná, že Ježíšek není lež, ale mýtus. Ten je základem společnosti a napomáhá dětem se integrovat. Díky konceptu Ježíška děti chápou, že v životě je možné cokoli. Magický svět kouzel je pro ně v určitém věku podstatný pro další rozvoj. Ježíšek se tak stává společenským rituálem. Každý předstírá, že tomu věří, i když ví, že to není pravda. Pro společnosti je zdravé a příjemné takové rituály dodržovat.

Co se ale stane, když se rodiče rozhodnou jít s pravdou ven? Pro ty nejmenší může postava Ježíška představovat archetyp otce, osoby reprezentující dobro a bezpečí. Vstupem do imaginárního světa dítě přijímá skutečnost, že se může stát cokoli. Rodiče, kteří neumožňují svým dětem věřit v existenci takového světa, nejspíš sami ztratili svou dětskou bezstarostnost a důvěru v dobré konce. V důsledku toho nevědomky začleňují své dítě do světa dospělých, na který ještě není připravené. Pokud dětem chceme říct pravdu o Ježíškovi, z logiky věci bychom je také měli zbavit pohádek a disneyovských princezen. Neumožnit dítěti víru v Ježíška znamená ochudit ho o zkušenost, která mu v dospělosti umožní být pozitivním člověkem a jít za svými sny. Do sedmi let věku pracuje dětský mozek hlavně s imaginární myšlenkou. Až později se myšlenka konkretizuje a je realističtější, děti se pak začínají sami sebe ptát, co je doopravdy možné, a co ne.

Zdravá víra

Mýtus může být pro děti velmi prospěšný. Víra v Ježíška je učí trpělivosti, učí je formulovat svá přání, dávat nebo přijímat dárky a sdílet důležité životní chvíle se svými blízkými. Při cyklickém čekání na jednu magickou noc mohou také pochopit koncept času a vnímat proces vlastního vývoje. Ježíšek se z pohledu vlivu na vývoj dítěte dostává na úroveň pohádek. Dítě přibližně do čtvrtého roku života nerozlišuje pravdu od představy. Až potom začíná klást otázky. Jak je možné, že Ježíšek stihne za jedinou noc obejít s dárky všechny děti na světě? Právě schopnost rozlišovat realitu od představy může dětem později pomoci v osobnostním a životním růstu. Budou schopni lépe překonávat překážky s přesvědčením, že se jim podaří překonat utrpení, které se zprvu jeví jako nepřekonatelné. 

Rodiče mohou povzbudit víru svých dětí tím, že jim pomohou tvořit dopisy Ježíškovi. Mohou dětem vysvětlit, že Ježíšek je příběh, že sám nemá rodiče ani děti, že nemůže zemřít. Děti si pak utvoří v hlavě vlastní představu, která sice nemusí mít přesnou podobu, ale bude blízká jejich osobnosti. Je to malé miminko, nebo duch? Kdoví...

Dětská víra je tenký led, a proto je potřeba postupovat opatrně. Rodiče by neměli Ježíška využívat jako nástroj k vydírání či prosazení dobrého chování. Když budeš zlobit, Ježíšek ti nic nepřinese! Je třeba oddělovat kouzlo Vánoc a výchovné prostředky. Nezneužívat dětskou naivitu, ale naopak respektovat jejich nevinnost.

Uvědomění

Přirozeně se dostáváme k otázce, jak se zachovat v den, kdy si dítě uvědomí, že Ježíšek je mýtus. Zjištění může být pro něho velmi obtížné. U některých dětí může dojít k zapírání a pocitům smutku, po kterém následuje proces přijetí. Toho můžeme docílit například tím, že dáme dítěti možnost naložit s novou informací podle svého uvážení. Bude mít možnost jednat, jako by to byla stále pravda, dáme mu možnost volby. U některých dětí může být přechod plynulejší a méně problematický. Ke zlomu dochází ve chvíli, kdy dítě logicky přemýšlí nad tím, jak je možné, že Ježíšek dokáže rozdat všechny dárky za jednu noc, jak je dopraví na místo určení, kde dárky nakupuje a čím je zaplatí. Zamýšlí se také nad samotnou možností jeho existence a její pravděpodobností v jemu známé realitě. Po těchto úvahách se pak mohou začít ptát rodiče. Co si o tom jejich potomek myslí? K jakým došel závěrům? Konverzace by měla pouze zvyšovat povědomí o realitě, dítě pak samo dojde k logickému a přijatelnému závěru.