Jeden z nejosobitějších tvůrců české moderní architektury Josef Gočár, jehož životní pouť se uzavřela před 75 lety, 10. září 1945, proslul skvostnými kubistickými a funkcionalistickými díly. Jeho stavby si pohrávaly s lomenými a obloukovými tvary a jejich kuriózní křivky poutaly i pohoršovaly. Staroměstskou radnici chtěl Gočár změnit v kubistický mrakodrap a z Hradce Králové udělal "salon republiky".
"Gočárův dům jako by nemiloval pravý úhel," říká malíř Stanislav Kolíbal. Kubismus, u jehož zrodu věhlasný architekt stál, je jediným stylem, který daly české země světu. Světový unikát představuje Gočárova slavná kubistická kavárna Orient, kterou se podařilo rekonstruovat a znovu otevřít v roce 2005. Nachází se v domě U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici a je vzácným příkladem kubistického interiéru. Jejímu prostoru dominují ohromné mosazné lustry a černý kubistický bar.
K nepoznání Gočár proměnil i Lázně Bohdaneč, kde žil od 11 let. V roce 1910 tu vystavěl železobetonovou věž vodojemu a budovu jezdeckých kasáren, později pak kubistickou lázeňskou budovu, jejíž fotografie zdobí učebnice architektury. Má krytou kolonádu s arkýřovými výstupky do vestibulu.
V nedalekých Pardubicích zase postavil na břehu Chrudimky Winternitzovy automatické mlýny. Tato rozlehlá stavba s ornamentálními vzorci světlých a tmavých cihel působí jako romantický hrad.
Po válce změnil Gočár styl
Po první světové válce se Gočárův styl proměnil. Pro svoji tvorbu hledal národní prameny. Podle motivů obloučku se těmto stavbám říkalo rondokubismus či obloučkový styl, ale fakticky šlo o české art deco. Na výzdobě fasád pracovali sochaři Otto Gutfreund a Jan Štursa; jejich dílo je k vidění na monumentální Bance československých legií v Praze Na Poříčí.
Do Hradce Králové přivedl Gočára, tehdy už profesora na pražské Akademii výtvarných umění, ve 30. letech jeho učitel, profesor Jan Kotěra. Již zralý architekt se tu utkal s paprskovitou kompozicí města, zbaveného hradeb. Navrhl celkový regulační plán, ve kterém obklopil staré město pásem zeleně nebo vody. V centru Hradce je díky němu dodnes relativní klid. V dalších čtvrtích řešil například samostatné cesty pro pěší mimo dopravní komunikace. Hradec Králové se tak stal prvním městem projektovaným s velkoměstskými ambicemi.
Gymnázium ve tvaru otevřené knihy, dvě měšťanské školy spojené odvážně řešenou budovou mateřské školy, stavba pro Církev československou husitskou - to jsou některá z mistrovských děl Gočárových v Hradci.
Architekt s potenciálem zlatníka
A přitom měl být původně zlatníkem. Tak si to aspoň přál jeho otec, sládek pivovaru v Semíně nedaleko Přelouče, kde se Josef 13. března 1880 narodil. V Pardubicích vystudoval nižší reálku a poté zlatnictví. Jeho osud však zvrátil řídící učitel Karel Peška, který ho doporučil ke studiu na uměleckoprůmyslové škole.
V roce 1909 předvedl Gočár svůj návrh na dostavbu pražské Staroměstské radnice. Měla tam vzniknout pyramida typu babylonské věže, která by podle kritiků zakrývala výhled na Pražský hrad. V roce 1912 spoluzaložil Pražské umělecké dílny na výrobu kubistického nábytku. Pracoval na projektech, přednášel i psal. V letech 1928 až 1931 se stal rektorem pražské AVU.
V pozdějším věku se Gočár začal přiklánět k funkcionalismu a konstruktivismu, jak je vidět na jeho vilové čtvrti v Praze na Babě či na paláci Fénix na pražském Václavském náměstí. Perlou funkcionalismu je také jeho kostel sv. Václava ve Vršovicích.
Působivou kapitolu Gočárova díla představuje i kubistický nábytek, s nímž začal v návrzích pro vlastní jídelnu a ložnici v roce 1912. Dramatické expresivní úhly a průniky ploch se skví na lustru a hodinách, které navrhl pro herce Otto Bolešku v roce 1913. Gočárův význam stvrzuje pamětní zlatá mince s vyobrazením jeho lázeňského domu, kterou v dubnu 2005 vydala Česká národní banka. A v roce 2000 byl Gočár vybrán v anketě za největší osobnost české architektury 20. století.
_480x270.jpg)
