Mimořádnou nápaditost a šikovnost pracovníků Třineckých železáren (TŽ), kterou ovšem uplatňovali v podniku při vyrábění různých věcí načerno, představuje nová výstava Werkfušky v Muzeu Třineckých železáren a města Třince.
Jsou na ní dvě stovky předmětů - od dekoračních věcí přes kuriozity vyráběné jako dárky k narozeninám či různé stroje až po produkty, které to dotáhly na oficiální výrobky firmy.
Vedoucí muzea Eva Zamarská řekla, že pro muzejníky bylo zajímavé vyslechnout si příběhy lidí, kteří ve Werku, jak místní Třineckým železárnám říkají, věci načerno vyrobili a pak je pronesli přes vrátnici. "Nebylo to tak jednoduché, jak se teď smějeme, ale opravdu to byl docela odvážný čin, i na zdraví to uškodilo. Ale každý ten muž měl koumáka v hlavě, dokázal to postupně třeba po částech vynést ven a pak složit doma," řekla Zamarská.
Mluvčí TŽ Petra Macková Jurásková řekla, že podnik na werkové fušky vyhlásil amnestii, i tak ale panovaly obavy, zda se vůbec někdo přihlásí. S postupným zveřejňováním příběhů pamětníků se ale nakonec našlo dost odvážlivců, kteří se pochlubili svými díly. Některé zůstanou jako dary muzeu, většina předmětů je ale jen půjčených.
Zamarská řekla, že tradičními výrobky jsou třeba formy na bábovky či beránky, na jejichž vrácení majitelé trvali do Velikonoc. Vedou ale pro region typické rojberky na opékání špízů. "Teď se tomu říká grilovačka, tenkrát se rojberovalo. Lidé po práci se sešli, měli BSP (pozn. - brigádu socialistické práce), řešili pracovní věci, třeba u někoho na zahradě, a potom bylo samozřejmě veselí. Lidé se sdružovali, což už teďka není," řekla vedoucí muzea.
Rojberky tvůrci postupně zdokonalovali. Špíz otáčený původně ručně vylepšili bateriemi a později připojením na elektřinu. "Zařízení pro opékání masa na špízu" nyní oficiálně vyrábějí Strojírny a stavby Třinec. "Dneska už to je krásný výrobek z nerezu, samozřejmě s elektrickou přípojkou, se vším, co to má mít, a lidé si to kupují dodneška na zahrady," řekla Macková.
Zlaté české ručičky
Pro zahradní použití jsou určeny i další načerno vyrobené stroje, z nichž řadu majitelé dodnes používají: štěpkovač, elektrická lupínková pilka, drtič ovoce, ale třeba také fekální čerpadlo. Mezi exponáty je i žehlicí elektrický mandl. Některé výrobky pocházejí už z 50. let, nejnovější je z roku 2005. Jde o precizní vychytávku: kotlík na vaření guláše s roštem na otočném ramenu, které se dá zapíchnout do země.
"Myslím si, že jsou to opravdu zlaté české ručičky a že ty 70. a 80. roky 20. století to doprovázelo, protože to nebylo k dostání v obchodech. Pomohli si k tomu. Třeba taková nabíječka autobaterií, teď se nám to nezdá, že to nebylo k dostání, ale tenkrát to fakt byl zázrak vytvořit," řekla Zamarská.
Pronést výrobek přes bránu podle ní bylo odvážné i nebezpečné. Hrozily peněžní postihy, někdy šlo i o zdraví. Jistý dělník se málem uškrtil, když svůj těžký výrobek pronášel na zádech přivázaný šňůrou ke krku. "Byly takové perličky, že třeba měl hůl a v té hůlce byla schovaná tyč - osa ke škodovce. Nebo vyváželi na kolečkách materiál ven a závodní stráž netušila, že věc, co tajně vyvážejí, jsou ta nová kolečka," řekla Zamarská.
Výstava bude přístupná od čtvrtka do 9. dubna, vždy od úterý do pátku od 09.00 do 17.00 a v neděli od 13.00 do 17.00.
_480x270.jpg "Česká tajenka")
