GLOSA: Dvacítka nad propastí

Pýcha přechází pád. Českým hokejistům do 20 let tohle přísloví teď nikdo říkat nemusí, ovšem na místě je. A je jedno, kolikrát hráči odpřisáhnou v televizních rozhovorech, že Němce nepodcenili. To nikdo ani netvrdí. Důležitá jsou fakta a ta hovoří jasně - po překvapivé až senzační výhře nad silnými Rusy Češi překvapivě až senzačně prohráli s Němci a zadělali si na pořádné problémy, co se postupových plánů týká.

Výborná taktická připravenost podpořena výborným výkonem gólmana Dostála a trocha sportovního štěstí - to byly hlavní aspekty, díky kterým Češi vyzráli na Rusy. Hokejový národ povstal, fanoušci na sociálních sítích viděli své hrdiny v bojích o medaile, o postupu do čtvrtfinále nepochyboval snad nikdo.

Přitom podle předběžných propočtů bylo jasné, že i přes výhru nad Rusy bude zápas s Němci s velkou pravděpodobností klíčový. Jen těžko totiž předpokládat, že Němci nebo Češi oberou o body další soupeře, nebo naopak, že silní Rusové vyjdou ve všech zbývajících duelech až na zápas s Německem bodově na prázdno.

Bylo tedy zřejmé, že pro klidný postup do čtvrtfinále potřebují Češi s Německem uhrát minimálně bod, což se nestalo. Německo přitom českému týmu vyslalo jasný vzkaz už o den dříve, když drželo krok s hvězdnou Amerikou. Nešlo přitom primárně o to, jak se vyvíjelo skóre, ale o to, že Němci v žádném případě nešli zápas odbránit. Namísto toho sami hráli svůj sebevědomý hokej a vstřelené branky nebyly náhodné a šťastné, nýbrž vypracované a mnohdy po hezkých akcích.

I proto jsem měl strach, jak se Češi k utkání s Německem postaví a zda zopakují po taktické stránce téměř bezchybnou hru ze zápasu s Ruskem. Napověděla už první minuty, kdy Pekař zcela nesmyslně po buly podrazil protihráče a Němci hned z první přesilovky udeřili. Následných zhruba padesát minut zkrátka diktovali tempo hry a vypracovali si dostatečný náskok na to, aby Čechům nestačil ani mocný finiš.

Počítat umí všichni. Češi nyní prostě musí bodovat v duelu s USA nebo v zápase s Kanadou, jinak je téměř jistě čeká baráž s Kazachstánem. Přiznejme si, na domácím šampionátu by to byla ostuda, ač by se pořadatelům podařil dost možná vzácný kousek, když by vyprodali i právě barážová utkání. Stejně tak si ale přiznejme, že Američané i Kanaďani jsou hokejově někde jinde.

Jedinou dobrou zprávou před dvojbojem se zámořskými favority pro český celek je, že jednoho velikého favorita už porazil. Výhra nad Ruskem dosáhla úplně nového rozměru poté, co sborná deklasovala mladé Kanaďany 6:0. Co tedy může být klíčem k úspěchu v posledních dvou zápasech v základní skupině?

Vrátit se k tomu, co Češi předváděli právě proti Rusku. Realizační tým českého výběru musí všechny hráče přesvědčit, že kanadští i američtí hokejisté jsou výkonnostně lepší, proto není cílem je přehrát, ale porazit. Tak jako to dokázali Varaďovi svěřenci proti Rusku a tak jako čeští junioři naposledy porazili tým USA na MS do 20 let v roce 2011, kdy byl výkon postavený na zářícím Petru Mrázkovi v bráně, bojovnosti a efektivnímu zakončení. K tomu všemu musíme ale spoléhat i na ne zcela stoprocentní výkon našich soupeřů a trochu štěstí.

Ano, v mých očích je momentálně postup do čtvrtfinále na míle daleko, rozhodne se ale na ledě a tam se může stát všechno. Čeští mladíci si v několika rozhovorech všímali toho, že se o letošním juniorském ročníku hovoří jako o slabém, jisté tak je, že teď mají šanci se z této škatulky zaslouženě vymanit, stejně tak se v ni ale mohou definitivně uzavřít. A nám, novinářům a fanouškům, nezbývá než fandit, aby Češi postup vybojovali a domácí juniorský šampionát pro ně neskončil blamáží.

Adam Kolář