Ani Václav Jílek se na sparťanské lavičce dlouho neohřál. Pražané marně hledají "pana vůdce", který by tápající mančaft vytáhl zpět mezi elitu. Letenští na vrchol bezpochyby patří, minimálně z historického hlediska. Když však fanoušek sleduje hru na zeleném pažitu, moc důvodů k úsměvu mít nemůže. Stane se Václav Kotal spasitelem Sparty? Bylo by načase.
Za posledních pět let Sparta postupně angažovala a po neuspokojivých výsledcích rozvázala smlouvu s osmi trenéry. Václav Kotal je devátým, na lavičce letenského celku nahradil Václava Jílka. Podle generálního ředitele Tomáše Rosického byl tehdejší trenér sparťanského béčka jasnou volbou.
O změně kouče se však před první jarní prověrkou na Letné neuvažovalo. Ani nedostatečný bodový zisk, propastná ztráta nejen na suverénní Slavii, ale i na další celky domácí ligy, ani nevydařená příprava ve Španělsku nesrazily Jílkovi vaz. Bylo to až utkání proti Liberci, které za jeho devítiměsíční kariérou kouče Sparty udělalo definitivní tečku.
"Jílek ven," hřměl stadion U Nisy po potupné prohře 3:1 pro domácí mančaft. Fanoušci řvali na trenéra, který údajně po prohře dvě noci špatně spí a přemýšlí o důvodech neúspěchu. Tentokrát nemusel přemýšlet ani zdaleka tak dlouho. Nešlo o smůlu, o náhodné góly či jiné omluvné atributy. Šlo o regulérní frašku, ve které byla Sparta pomalá, bez šťávy, bez touhy po vítězství. A Tomáši Rosickému se po Liberci rozsvítila varovná kontrolka. Na Letné začala být další změna kouče víc než aktuálním tématem.
Chybí emoce
"Když to shrnu, Sparta je pro mě o rozvoji, růstu a o vítězstvích," řekl Rosický s tím, že tento cíl Jílek nenaplnil. Největší alarm zazněl po naprosté absenci emocí ze strany hráčů. Pověstné sparťanské srdíčko však chybí už několik let, ani Jílek se nestal spasitelem, kterého na Letné zoufale vyhlížejí.
Sezona 2016/2017, kdy se škatulata s "S" na prsou hýbala jako zběsilá. Tomáš Požár se na lavičce sotva otočil, jeho následovatel Petr Rada vydržel necelé tři měsíce. Absolutní "trefou do černého" se stal italský trenér Andrea Stramaccioni, o kterém se snad netřeba více rozepisovat. Pavel Hapal přebral tým nabitý předraženými hráči ze zahraničí, nedostal však prostor ke zmrtvýchvstání. V červenci se dostal na lavičku Zdeněk Ščasný, v dubnu 2019 Michal Horňák a pak už kouč Jílek.
Najít trenéra s velkým T je pro Spartu problém číslo jedna. Disponuje technicky vybavenými hráči, talentovanými hráči i rychlými hráči. Dohromady to však z nějakého důvodu nefunguje. Týmu, který byl ve své historii zvyklý sbírat nic než tituly, chybí pospolitost, chybí jakýkoliv herní plán. Na zeleném pažitu působí bezzubě, hra je bez chuti a zápachu.
"Mrzí mě standardní situace," svěřil se Kotal po své první prověrce na lavičce Sparty, která nedopadla zrovna růžově. Rozhodl jediný gól už v prvním poločase a bohužel pro letenské fanoušky byl z kopačky olomouckého fotbalisty Chytila. I přes hubenou prohru může být dobrou zprávou pro budoucí spolupráci fakt, že Sparta na trávníku působila živěji, jako by ji Kotal polil živou vodou.
Sedmašedesátiletý kouč má za sebou řadu zkušeností. Koučoval Hradec Králové, dvakrát prošel lavičkou Jablonce, zažil i angažmá v zahraničním klubu, když asistoval v ruském Dynamu Kyjev. Jeho největším trenérským úspěchem je práce se Zbrojovkou Brno, kterou herně stabilizoval a opakovaně ji dovedl k záchraně v české lize.
Nyní má před sebou největší výzvu své kariéry, zkušenosti s pražským klubem už má, několik let v pražské Spartě jako trenér B-týmu a skaut. Znalost prostředí je nespornou výhodou, Pražané však potřebují po letech bídy pořádnou revoluci a kouče, který ukáže hráčům směr. Jestli je to Václav Kotal, ukáží následující měsíce. Doufejme, že jich bude víc než devět.
