V autoritativním běloruském režimu trpí i desetibojař Andrej Kravčenko. Stříbrný olympijský medailista z Pekingu 2008 byl za protesty proti znovu zvolení prezidenta Alexandra Lukašenka vyloučen z reprezentace, ztratil práci a skončil i ve vězení. Čtyřiatřicetiletý atlet by se rád kvalifikoval na olympiádu do Tokia, ale Bělorusko tam reprezentovat nehodlá.
O místo v národním týmu i zaměstnání ve státních službách přišel, když podepsal otevřený dopis požadující nové volby. Za účast na demonstraci proti kontroverzně zvolenému Lukašenkovi pak skončil na deset dní ve vězení. Nyní nemůže počítat s žádnou státní podporou, přesto se snu o poslední olympiádě nevzdal. "Musím trénovat. Pravděpodobně jezdit na soustředění do zahraničí, protože v Bělorusku to nejde," řekl agentuře Reuters.
Po úspěchu v Pekingu o další dvě olympiády přišel kvůli zranění. Zdravotně v pořádku není ani nyní. Léčí achilovku a zotavuje se z covidu-19, kterým se zřejmě nakazil ve vězení. Věří ale, že je schopen splnit limit. Pokud se na OH kvalifikuje, chce závodit jako neutrální sportovec pod olympijskou vlajkou. "Nechci jakýmkoliv způsobem reprezentovat tento (běloruský) režim," zdůraznil.
Kravčenko je dalším z řady elitních běloruských sportovců, kteří trpí kvůli odporu k současnému režimu v Bělorusku. Ve vězení kvůli účasti na demonstraci skončila i hvězdná basketbalistka Jelena Levčenková.
Kravčenko se v minulosti s Lukašenkem několikrát setkal, když se vracel s medailemi z velkých akcí. "Vždy jsem k němu měl kladný postoj. Ale teď po tom všem přemýšlím jinak," řekl mistr Evropy z roku 2014.
Peníze na přípravu pro něj i další sportovce postižené politickými perzekucemi shání nadace zřízená pro tyto účely. Ani s finanční podporou to ale pro Kravčenka není snadné. "Abyste mohli normálně trénovat a připravovat se na výkon, musíte se na trénink soustředit. Ale moje hlava je bohužel někde jinde. Je u běloruské reality, kdy jsou tisíce lidí bezdůvodně ve vězení," dodal elitní atlet.
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) kvůli podezření z porušování olympijské charty zahájil formální řízení s běloruským výborem, jehož šéfem je už 23 let autoritářský vůdce Lukašenko. Ten byl v srpnu za kontroverzních okolností zvolen pošesté běloruským prezidentem, což odstartovalo vlnu protestů.
