Anketa: Suďte je! - Má stát na takové jednání právo?

Nyní máte možnost vyjádřit váš názor nad tímto případem prostřednictvím ankety. Váš názor nás zajímá!

Pokud jste neměli možnost vidět tento díl v televizi, využijte možnosti shlédnout pořad v archivu pořadů na internetu – Suďte je! (17. června 2009) zde

Informace k případu:

Libor Chovanec a Markéta Slabá se po třech letech známosti vzali. Za další tři roky žena zjistila, že je těhotná. Když tuto radostnou novinu sdělila svému muži, nereagoval šťastně. Vysvětlil jí, že není vhodná doba pro příchod dítěte na svět, protože jejich manželství je v troskách. Snažil se ji přesvědčit, aby šla na potrat. V zápětí na to podal žádost o rozvod. Byli rozvedeni během prvního stání, neboť žena zamlčela svoji graviditu. Když se dítě narodilo, Libor Chovanec podal žádost o popření otcovství. Následné testy DNA však jednoznačně potvrdily, že je Tomášovým otcem. Matka se zprvu snažila vztah s s bývalým manželem obnovit a tak zachránit rodinu. To se jí ale nepovedlo.

Když byly Tomášovi dva roky, otec požadoval pobyt s dítětem na každý celý víkend, včetně prázdnin. To tehdejší soud zamítnul s tím, že otec má nepřiměřené požadavky pobytu s dítětem v poměru k jeho nízkému věku. Rodiče se pokoušeli dohodnout na styku otce s Tomáškem za pomocí sociálních pracovnic, psychologů i psychiatrů. Nikdy však nedošlo k oboustranné spokojenosti a schůzky často končily zásahem policie a záchranné služby, která dítě odvážela s akutní bolestí bříška. Tomáš si pod vlivem matky k otci vybudoval veskrze negativní vztah. S pláčem odmítal setkání a pokud k nějakému došlo, zatvrzele mlčel a s otcem nekomunikoval. Situace houstla, negativní emoce sílily. V létě roku 2007 tehdejší soud rozhodl, že desetiletého Tomáše pošle do psychiatrické léčebny. Podle něj je potřeba syna od špatného matčina vlivu izolovat a v léčebně ho naučit lásce k tatínkovi.

Soud Liboru Chovancovi stanovil výživné a upravil styk s dítětem. Otec se proti rozsudku odvolal. Roztočila se kola dlouholetého soudního martyria. Matka změnila příjmení syna z Chovance na Slabého. Otec jejich nová příjmení na schránkách přepisoval na původní. Tomáš si k otci vypěstoval negativní postoj, společné schůzky s ním odmítal. Otec tvrdil, že synův odpor vyprovokovala matka, která ho proti němu navádí a využívá syna k dosažení svých sobeckých cílů. Matka říká, na vině je neschopnost otce s Tomášem citlivě komunikovat. V této situaci se dítě dostává do začarovaného kruhu. Je stresované, trpí úzkostmi a raději vyhledává samotu.

Má dítě v takovém případě právo na vlastní názor? Nebo by se mělo raději podrobit léčbě psychiatrů? Komu v takové situaci svěřit dítě do péče? Otci, nebo matce?