Za roční padesátitisícovou půjčku mohou lidé zaplatit o desítky tisíc víc, než si půjčili. Úvěr je může stát navíc až 85 tisíc korun. Na dalších několik desítek tisíc je pak může přijít to, když se dostanou do potíží se splácením.
Ukázala to analýza nabídky 35 bank a nebankovních institucí, které smějí v Česku spotřebitelské úvěry poskytovat. Výsledky a žebříček institucí dnes zveřejnila společnosti Člověk v tísni (ČvT). Index úvěrování sestavila poprvé v roce 2009.
Autoři se zaměřili na 16 kritérií, a to na náklady půjčky, sankce při potížích se splácením, vstřícnost ke klientům či dostupnost a srozumitelnost informací v bankách i nebankovních společnostech. Zajímaly je podmínky pro úvěr 50 tisíc korun při ročním splacení.
Instituce mohla získat nejvýš 100 bodů. Vítěz měl 82 bodů, společnost na poslední příčce 33 bodů. Analýza zjistila, že za roční padesátitisícovou půjčku zaplatí lidé v různých institucích od 2228 do 85 159 korun. Pokud dlužník nezvládne půl roku splácet, může ho to na sankcích stát od zhruba pěti tisíc do 45 tisíc korun.
Analytici varují před revolvingovými úvěry v kombinaci s vysokou úrokovou sazbou. Upozorňují na půjčky, kde není předem stanovena pevná splátka, ale jen splátka minimální. Při jejím využití se splacení oddaluje a kvůli vysokému úroku také výrazně prodražuje.
Problém je i v předčasném splacení
Problém někdy představuje naopak i předčasné splacení. Podle zákona při něm sice věřitel nesmí požadovat víc než procento z vypůjčené částky, některé společnosti ale ustanovení obcházejí. Žádají třeba desetitisíce za administrativní poplatky. Potíže mohou způsobit také různé sankce, a to například za prodlení či za nenahlášení změny příjmu v nemoci či po ztrátě práce.
Kolem 70 procent věřitelů umožňuje před podpisem smlouvy odhadnout výši měsíčních splátek a celkovou zaplacenou sumu díky úvěrové kalkulačce na webu. Téměř třetina společností ale výpočet nákladů podmiňuje zasláním osobních dat. Desítka pak na internetu nemá ani výši úrokové sazby, nebo aspoň její horní mez.
Většina společností zjišťuje informace o žadatelích aspoň v jednom z bankovních či nebankovních registrů, aby prozkoumala jejich schopnost splácet. Ukládá jim to zákon. Podle autorů to neplatí u dvou společností.
Dluhoví poradci radí, aby lidé předem dobře zvážili, jestli půjčku opravdu potřebují. Znát by měli měsíční splátku, celkovou splácenou částku či sankce z prodlení. Vědět by měli také to, zda není nutné ručit třeba nemovitostí. Zkontrolovat by měli ale i to, zda jsou ve smlouvě stejné poplatky a úroková sazba, jaké poskytovatel úvěru či zprostředkovatel nabízel.
