ČSSD ždímá a peskuje pracující lidi, tvrdí Foldyna

Podle Jaroslava Foldyny současná ČSSD vykořisťuje slušné a pracující lidi. Vedení strany navíc považuje za "byrokratickou aristokracii", která by měla odejít. V rozhovoru zároveň Foldyna přiznal že se s nimi názorově rozchází téměř ve všem.

O víkendu proběhly oslavy a demonstrace v souvislosti s listopadem 1989. Jak je hodnotíte?

Médiím a různým aktivistům se podařilo výročí znovunabytí svobody zčásti zkarikovat do podoby oslav takzvaného vítězného února v 50. letech a zčásti zneužít pro vlastní polickou agitaci. Dá se říci, že si listopadové výročí zprivatizovala úzká skupina aktivistů, kteří se typově shodují se svazáky z dob před listopadem.

Spolek Milion chvilek pro demokracii vyzval premiéra Andreje Babiše, aby odvolal ministryni spravedlnosti, aby se zbavil střetu zájmů - jinak aby rezignoval. Jaký je váš názor na jejich petici a výzvu?

Každý si může sepisovat takovou petici, jakou uzná za vhodné. Požadavky na odvolání ministrů a rezignaci premiéra jsou pokusem měnit rozložení politických sil v zemi, aniž se "milionchvilkaři" obtěžovali zeptat se voličů, zda s takovými změnami souhlasí. Takovému chování se říká pokus o státní převrat. Co se týká premiérova střetu zájmů, tak je potřeba říci, že Andrej Babiš se zachoval tak, jak po něm požaduje novelizovaný zákon o střetu zájmů.

Pokud tedy aktivistům připadá, že premiér je ve střetu zájmů i přesto, tak by to měli vyčítat nikoli Andreji Babišovi, nebo hnutí ANO, ale těm stranám, které tu novelu, jíž se říkalo "Lex Babiš", napsaly a prosadily, tedy TOP 09, ČSSD, STAN, KDU-ČSL a ODS. Slyšel jsem také hlasy, že by premiér měl Agrofert prodat. Něco takového může požadovat pouze úplný ignorant. Andrej Babiš nyní není formálním vlastníkem Agrofertu, takže jej zcela logicky prodat nemůže, a kdyby na sebe Agrofert, byť jen na okamžik podpisu prodejní smlouvy, převedl, tak se dostane do konfliktu právě se zákonem o střetu zájmů.

Je ČSSD v současné době jiná, než jaká byla před třiceti lety, když jste se podílel na jejím obnovení? A v čem?

Je to úplně jiná strana. Původní ČSSD byla stranou, která hájila zájmy normálních pracujících a slušných lidí, dnešní ČSSD je stranou, která tyto lidi jenom ždímá, peskuje a dělá na nich nebezpečné sociální experimenty. V trochu archaické terminologii by se takovému chování říkalo vykořisťování.

Z jakého důvodu stále klesají preference ČSSD? A máte návrhy, jak stranu obnovit a přilákat nové voliče?

Současné špičky ČSSD se nevnímají jako volení správci země, ale dá se označit jako "byrokratická aristokracie" a není překvapivé, že jejich "politický rodokmen" má skoro vždy blízko k Bruselu, avšak vzdálený od ČR. Dřívější aristokracie, například v dobách Ludvíka XVI., se mezi sebou trumfovala, kdo si postaví větší zámek nebo koupí víc koní, a poddaní ji zajímali jen jako ti, z nichž na své "koníčky" musí vydřít peníze.

Dnešní byrokratická aristokracie to má úplně stejně - jen s tím rozdílem, že se mezi sebou trumfuje, kdo nechá v Africe vykopat víc studní nebo kdo tam pošle víc jídla, oblečení, léků, oslů, bicyklů a kdovíčeho dalšího. Na daňové poplatníky se tito lidé dívají také pouze jen jako na zdroje, které je třeba za tímto účelem vyždímat. Forma je jiná, obsah je stejný. Tehdy se vrchnost okázale chlubila vlastním majetkem, dnes se okázale chlubí vlastní ušlechtilostí - v obou případech však na cizí účet.

Řekl jste také, že v ČSSD setrváte, dokud bude rozdílnost názorů únosná. Jak daleko od tohoto rozhodnutí jste? Tedy nakolik máte pocit, že se názorově rozcházíte s kolegy i se směřováním strany?

Rozcházíme se naprosto a skoro ve všem. Pořád si ale myslím, že bych neměl odcházet já, ale ti, kdo ČSSD do dnešního stavu dovedli. Mám na mysli všechny příslušníky byrokratické aristokracie, kteří své životní zkušenosti nasbírali pouze ve stranických kancelářích a kteří o životě obyčejných lidí v naší zemi neví nic.

Řekl jste, že místo aby ČSSD zastávala zájmy poctivého a pracujícího občana, převtělila se do role hlasatele nejvyššího dobra, jak sám sebe neomarxismus označuje. Co jste tím myslel?

Neomarxisté popírají rozdíly mezi jednotlivými kulturami, etniky, rasami a také rozdíly mezi mužem a ženou. Dnes už jdou dokonce tak daleko, že tvrdí, že kromě muže a ženy existuje dalších asi devadesát pět pohlaví. Dále tento politický směr věří, že existuje jedno univerzální dobro. Vnímání dobra je však v mnoha kulturách odlišné. Neomarxisté, a rovněž neokonzervativci, tvrdí, že všichni lidi mají žít stejně, a to bez ohledu na věk, národnost, pohlaví, náboženství, rasu a podobně. To by ovšem znamenalo všechny tyto charakteristiky u každého jedince zlikvidovat.

Proč?

Protože jinak stejnosti nelze dosáhnout. A právě o to se snaží jednotlivé větve neomarxistické ideologie. Je logické a historicky ověřené, že při střetávání různých kultur dochází ke konfliktům a stejně tak k nim musí docházet při pokusech o popírání nebo přeměňování vrozených dispozic člověka či při pokusech o likvidaci po generace budovaných kulturních stereotypů.

Neomarxisté však za každou cenu chtějí naplnit jejich historické proroctví, které skutečně do značné míry vychází z tezí Karla Marxe, a politici takto zaměření pak při své politické činnosti necítí - pro demokracii zcela zásadní - vazbu "politik - volič", ale vazbu "politik - vyšší cíl". Takový politik se však logicky musí dostávat do situace, kdy jeho konání je v rozporu se zájmy jeho voliče. Je ale potřeba si uvědomit, že občané si politiky volí a platí proto, aby politici dělali, co voliči chtějí, nikoli aby dělali, co nechtějí. Nerespektování vůle voličů tedy není odvahou, ale útokem na podstatu demokracie. Politické konání, které není motivováno zastupováním zájmů voliče, ale naplňováním "vyšších cílů", je konáním totalitním, a rád bych připomenul, že i nacismus sám sebe prezentoval jako nositele "vyššího cíle".

Není to tak dlouho, co podobné hlasování v ODS neustál Václav Klaus mladší. Vidíte v tom nějakou spojitost?

Spojitost vidím jen v tom, Václav Klaus byl nepohodlný vedení ODS a já jsem nepohodlný vedení ČSSD. Je pravdou, že s Václavem v mnoha věcech souhlasím, ale naše politické osudy a životní příběhy jsou dost odlišné. To je však v pořádku, protože všichni nemůžeme, a doufám, že nikdy nebudeme, stejní.