Nejoblíbenějším oddechovým žánrem českých čtenářů byla po celé 20. století detektivka, přesto dosud neexistoval žádný její základní přehled.
Kniha Dějiny české detektivky od Michala Jareše a Pavla Mandyse, která právě vychází v nakladatelství Paseka, odhaluje, proč autoři ve 20. a 30. letech psali příběhy výhradně z Anglie či Spojených států, že dobré a čtivé detektivky vznikly i v době protektorátu, že publikum se opakovaně zdráhalo přijmout policistu jako bezvýhradně kladného hrdinu nebo jak skandinávské thrillery ovlivnily moderní autory českých detektivek.
O vydání knihy Dějiny české detektivky informoval mluvčí Paseky Lukáš Růžička. Publikace čtenáře seznámí s tím, kdy se poprvé objevil český detektivní román, kde má česká detektivka kořeny nebo jak se za poslední století vyvíjela. Zároveň provází různými podobami žánru, jako jsou kriminální próza, noir, zlodějské romány, policejní romány nebo drsná škola spojená především s americkými zachmuřenými hrdiny.
Příběhy souvisí s ideologií
Podle autorů se však čeští literární detektivové od anglosaských suverénů dost liší: bývají nenápadní, skromní, neohromují okolí svými dedukcemi ani tvrdými pěstmi či přesnou muškou. "Přispívá-li v něčem česká detektivní tvorba té světové, tak je to především v ironizování, parodování a obecně podvracení autority takzvaného Velkého detektiva," uvedl jeden z autorů Pavel Mandys. Souvisí to podle něj s obecnější tendencí české literatury 20. století k antiheroičnosti, zemitosti a posmívání se patosu a velkým gestům.
Příběh české detektivky souvisí na jedné straně s ideologií, na straně druhé s dlouhodobým odmítáním autorit. "Čeští autoři detektivek psali ve 20. a 30. letech příběhy výhradně z Anglie, případně Ameriky, protože důvěra české veřejnosti v policii byla po éře rakouského špiclování velmi nízká," míní Mandys.
Přes její odmítání z estetických či ideologických důvodů měla detektivka silné zastánce. Literáty s vysokým uměleckým i morálním kreditem, a navíc velmi populární: nejprve Karla Čapka a později Josefa Škvoreckého. Kniha však představuje i málo prozkoumané a temné uličky detektivní literatury. V monografii se tak potkávají Emil Vachek, Edgar Collins, Eduard Fiker, Hana Prošková, Václav Erben, Jaroslav Velinský, Pavel Frýbort, Michal Sýkora, Michaela Klevisová a další.
