Domácí násilí? Pět procent Čechů si myslí, že se problém přeceňuje

Celkem 85 procent dospělých v Česku považuje domácí násilí za závažné či podstatné téma. Muži vnímají facky, kopance, nucení k sexu, nadávky a ponižování či omezování přístupu k penězům jako újmu mnohem méně než ženy. Každý dvacátý člověk v Česku pak míní, že se problém domácího násilí přeceňuje. Ukázal to reprezentativní průzkum Nadace Vodafone, do něhož se koncem října zapojilo 1015 Čechů a Češek nad 18 let. Ve spolupráci s expertkami sociologického ústavu Akademie věd ČR ho provedla agentura Focus. Na 25. listopadu připadá mezinárodní den proti násilí na ženách.

Podle socioložky Blanky Nyklové výzkum mapoval, jakou závažnost a újmu u různých typů násilného chování lidé vidí a kam by se obrátili o pomoc, pokud by byl ohrožený jejich blízký. Pro 62 procent dotázaných představuje domácí násilí závažné téma, pro 23 procent podstatné. Desetina lidí neví a pět procent lidí míní, že se problém přeceňuje. Jako závažný a podstatný ho vidí většinou ženy, lidé s vysokoškolským vzděláním, mladí a studenti či obyvatelé obcí a malých měst. Naopak o tématu neví či ho považuje za přeceněné pětina mužů. Tento názor mají častěji lidé se základním vzděláním, starší, majitelé menších firem a střední manažeři či z bezdětných domácností.

Domácí násilí představuje dlouhodobé, opakované a stupňující se útoky jednoho člena domácnosti vůči druhému. Může být fyzické, psychické, sexuální či ekonomické. Obětí jsou většinou ženy. Jeho terčem se stávají často i děti. Jejich týráním je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) i přítomnost u rodinných útoků.

Volba pomoci může situaci zhoršit

Výzkum do fyzického násilí zařadil facky, rány pěstí, kopání, tahání za vlasy, škrcení, strkání, ničení osobních věcí, odmítnutí pomoci při zranění a nemoci či zanechání na nebezpečném místě. Nadávky, vyhrožování, ohrožování při jízdě v autě či zbraní i odpírání intimního kontaktu experti počítají do psychického násilí. Sociální násilí představuje kontrolu a zákaz kontaktu či bránění ve styku s dětmi, sexuální nucení k sexu či nechtěným praktikám, ekonomické pak omezení přístupu k penězům, bránění v práci či studiu.

"V naprosté většině případů se typy kombinují," řekla Nyklová. Uvedla, že obětí se většinou stávají ženy. Podle socioložky se tak dá vysvětlit i rozdíl ve vnímání závažnosti násilí muži a ženami. Ženy vidí větší újmu než muži u všech forem kromě odpírání intimního kontaktu.

Facky, kopání, rány pěstí či smýkání za vlasy působí újmu podle 81 procent žen a 65 procent mužů, nucení k sexu a nechtěným sexuálním praktikám vidí jako újmu 79 procent žen a 59 procent mužů. Nadávky, ponižování a obviňování vnímá jako újmu 61 procent žen a 40 procent mužů, omezení přístupu k penězům 37 procent žen a 27 procent mužů. Ženy a muži za nejzávažnější formy považovali fyzické násilí.

Pokud by se lidé dozvěděli, že jejich blízcí zažívají domácí násilí, obrátili by se nejčastěji o pomoc na polici. U různých typů násilí by volili i rodinu a přátele či právníka. Podle Nyklové by si ale lidé měli nejdřív vyslechnout, co si ohrožená osoba přeje. Volba pomoci by mohla situaci i zhoršit.