Osud středočeské obce Lidice, kterou nacisté 10. června 1942 vypálili a jejíž obyvatele většinou zavraždili v rámci odvetných opatření po atentátu na Reinharda Heydricha, se stal jedním ze symbolů hitlerovské hrůzovlády. Krutost, s jakou si německé jednotky uprostřed Evropy počínaly, vzbudila už během války vlnu rozhořčení po celém světě. Událost pak výrazně přispěla k tomu, že Británie a Francie odvolaly svůj podpis pod Mnichovskou dohodou.
Na počátku tragického příběhu Lidic byl dopis, v němž se jistý Josef Říha snažil ukončit mimomanželský vztah s dělnicí Annou Maruščákovou. Aby před ní neztratil tvář, stylizoval se pisatel do role odbojáře, jenž musí kvůli své činnosti zmizet. Řízením osudu se list dostal do rukou továrníka a starosty Slaného Jaroslava Pály. Ten jej v atmosféře plné strachu po útoku na říšského protektora, který 4. června podlehl zraněním, obratem předal četníkům a ti kladenskému gestapu.
Vyšetřování sice neprokázalo žádnou souvislost Lidic s parašutisty, kteří provedli útok na Heydricha (kromě toho, že dva lidičtí rodáci sloužili v britském letectvu), přesto ale z Berlína přišel rozkaz k likvidaci vsi. V noci na 10. června 1942 byla obklíčena gestapem a policií. Celkem 173 mužů a chlapců starších 15 let nahnali nacisté do Horákova statku, na jehož zahradě byli zastřeleni. Vraždu vykonali příslušníci pořádkových jednotek z Heydrichova rodného města Halle nad Sálou.
Přeživší
Jediným lidickým mužem, jenž byl v osudový den na území protektorátu a přežil, byl František Saidl. Krátce před Vánoci roku 1938 totiž v hádce zabil svého syna a v době likvidace obce si ve věznici odpykával čtyřletý trest. Lidické ženy byly nejprve převezeny do tělocvičny kladenské reálky, jejich další cesta pak vedla do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti byly, kromě několika vybraných na poněmčení, zavražděny plynem ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu.
Samotné Lidice nacisté srovnali se zemí. Domy byly nejprve vypáleny a obvodové zdi, které odolaly plamenům, odstřeleny trhavinami. Stejný osud potkal i dominantu obce, kostel sv. Martina, drancování neušel ani hřbitov. Aby byla likvidace obce skutečně absolutní, byl změněn i terén, zasypán rybník a posunuto koryto potoka. Denně bylo proto v obci nasazeno až několik set pracovníků Říšské pracovní služby. Vymazání Lidic z mapy jim trvalo rok a půl.
Lidé, kteří se po válce do Lidic vrátili, místo už nepoznali. Navrátilců však nebylo mnoho. Celkový počet obětí nacistického vraždění se vyšplhal na 340, z toho bylo 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Z původních zhruba pěti stovek obyvatel válku přežilo jen 143 žen a 17 dětí. Seidl se už nikdy do Lidic nevrátil a zemřel opuštěný v roce 1961. Válku přežili i letci RAF Josef Horák a Josef Stříbrný, ani oni však nebyli v obnovených Lidicích vítáni a do jejich osudů navíc negativně zasáhl únor 1948.
