Prospěšnou dezinformací, která nejspíš uspíšila chod dějin a vedla k pozitivním změnám, se před 30 lety 18. listopadu stala zpráva o úmrtí Martina Šmída.
Student Matematicko-fyzikální fakulty UK se měl tehdy stát obětí policejního zákroku proti demonstraci ze 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Nepravdivá zpráva, jejíž zrod není dosud zcela objasněn, ale měla i podíl na pádu komunistického režimu.
Šokující informaci, že brutální zásah na Národní třídě skončil smrtí studenta, zveřejnila zahraniční média pozdě večer 18. listopadu. Zpráva se k nim dostala několika cestami. Tou nejčastěji zmiňovanou je zpráva redaktora Východoevropské informační agentury (VIA) Petra Uhla pro Svobodnou Evropu z večerních 22:15. Krátce předtím tuto informaci Uhl potvrdil dopisovateli agentury Reuters, který ji měl z jiných zdrojů.
"Předpokládala jsem, že se taková zpráva rychle rozšíří, studenti se vzbouří a že se to obrátí proti těm, kteří v té době byli u moci," vypověděla při výslechu Drahomíra Dražská, původkyně celé kauzy. Jméno studenta prý zvolila náhodně a fakultu vybrala proto, že na její koleji měla vedlejší pracovní poměr ve vrátnici. Demonstrace na Národní třídě se Dražská 17. listopadu zúčastnila a byla tam, jako řada dalších lidí, zbita pořádkovými složkami.
Informaci o "mrtvém" studentovi sdělila Dražská Miroslavě Litomiské, která ji doprovázela do nemocnice. Litomiská se s ní svěřila známým, až se dostala k uším disidentů Anny Šabatové a jejího manžela Petra Uhla, kteří se rozhodli zprávu zveřejnit.
Pochybnosti se objevily až později
Šabatová se již 19. listopadu setkala s Dražskou. "Samozřejmě jsme chtěli vědět, kde bydlí rodiče Šmída," uvedla Šabatová v květnu 1990 do protokolu. Adresy se ale nedočkala. Poté se začaly množit pochybnosti a než stačil Uhl zorganizovat tiskovou konferenci k oficiálnímu dementování zprávy o smrti Šmída, byl zatčen a obviněn ze šíření poplašné zprávy a poškozování zájmů republiky. Propuštěn byl až za šest dní.
To se však již informace o zabití studenta lavinovitě šířila. Například v prohlášení stávkového výboru pražských vysokých škol z 18. listopadu stojí: "Nikdo nás již nepřesvědčí o tom, že vražda Martina Šmída dne 17. listopadu 1989 byla náhodným omylem. Naopak, byla zcela logickým vyvrcholením vystupňovaných represálií a pokusů zastrašit občany před snahami svobodně vyjádřit své názory".
Komunistický režim se snažil zprávu o mrtvém studentovi vyvrátit - zprávu dementovali ministerstva vnitra a zdravotnictví i ministryně školství. V televizi vystoupili dva studenti se jménem Martin Šmíd. Jeden z nich, posluchač druhého ročníku matematicko-fyzikální fakulty, se demonstrace na Národní třídě skutečně zúčastnil, místo ale opustil ještě před policejním zásahem.
Agentura ČTK se snažila vzbudit dojem, že akce byla řízena ze zahraničí. Podle její zprávy z 19. listopadu někteří západní novináři ještě před konáním studentského shromáždění tvrdili, že akce skončí krveprolitím. "O tom, že akce byla zčásti režírována ze zahraničí, svědčí i skutečnost, že po skončení oficiálního shromáždění se skupina osob, známá z různých protispolečenských vystoupení, snažila vyprovokovat zákrok bezpečnosti," uvedla ČTK.
Dohady o původu informace
Poté, co se ukázalo, že zpráva o úmrtí Martina Šmída je falešná, začalo se spekulovat, že informaci záměrně vypustilo disidentské hnutí, či naopak někteří představitelů tehdejšího režimu. Verzi plánu zdiskreditovat tehdejšího vedení komunistické strany podpořil Ludvík Zifčák, poručík StB nasazený mezi studenty jako Milan Růžička, kde figuroval jako provokatér.
Zifčák tvrdil, že zavedl průvod na Národní třídu, kde předstíral mrtvého studenta. Jeho role prý byla součástí plánu části komunistů a představitelů StB na zdiskreditování některých členů vedení strany. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu však Zifčákova tvrzení vyvrátila a jeho úlohu označila za okrajovou.
Fáma ze vzteku
Podle komise byla původcem dezinformace Drahomíra Dražská. Prokázalo se též, že její případ nesouvisel s působením Zifčáka. "Domnívám se, že se nám podařilo zcela jasně prokázat absurditu její účasti na této demonstraci, naprostou náhodnost této účasti a naprostou náhodnost setkání se svědkyní Litomiskou," řekl k tomu později v parlamentu člen komise poslanec Jan Vidím.
Dražská se ke kauze veřejně vyjádřila v roce 2009 - ve speciálním televizním pořadu ke 20. výročí sametové revoluce. "Nikdy jsem nebyla nastrčena Státní bezpečností, ani jsem pro ni nikdy jako agentka nepracovala," uvedla s tím, že fámu si vymyslela jen ze vzteku a bezmoci nad tím, že byla na Národní třídě zraněna.
