Hlavním zájmem archeologů není podle ředitele Archeologického ústavu Akademie věd Jana Maříka nalézat předměty, ale pokusit se komplexně zrekonstruovat obraz a život místa, odkud pochází. Archeologové hledají především příběhy a sto let existence archeologického ústavu přineslo stovku zajímavých příběhů.
Mařík to řekl v rozhovoru při příležitosti 100. výročí založení ústavu, které připadne na 12. listopadu.
Podle Maříka tak má archeologie co říci i k současným tématům, jako je vliv člověka na životní prostředí, zemědělství či migrace. K tomu jí pomáhá i úzká spolupráce s řadou dalších oborů, třeba se sociologií, etnologií, geologií, genetikou nebo i jadernou fyzikou. Dávno pobořené a zničené budovy a místa pak v některých případech "ožívají" také díky virtuální realitě.
Poměr doby, kterou archeolog stráví v terénu a v kanceláři, se během desetiletí podle Maříka ale příliš nezměnil, zato se v uplynulých 30 letech změnila podstata výzkumů. Z 90 procent se nyní dělají záchranné archeologické výzkumy, které jsou vyvolané stavební činností. "Archeolog si místo nemůže vybrat. Na druhou stranu ani předchozí státem plánovaná koncepce nebyla bez problémů. Velkoplošné systematické výzkumy vedly k tomu, že se materiál nestíhal zpracovávat," uvedl.
Vedle výzkumů se ústav věnuje také popularizaci, ve které Mařík vidí smysl zejména v podpoře spolupráce profesionálů s amatéry. Archeologická pracoviště v první řadě cílí na nadšence, kteří například sbírají keramiku po polích ve svém regionu, a pak na lidi s detektory kovů. "Některé prostě baví jen objevování a pochopili, že když budou dodržovat pravidla, mohou spolupracovat s archeology. Bohužel ve srovnání s celkovým počtem uživatelů detektorů kovů jsou v menšině," řekl šéf Archeologického ústavu.
Lidí s detektory kovů, kteří spolupracují s archeology, je zhruba 1500, celkově je těchto hledačů v Česku podle Maříkova odhadu až 30.000 a představují podle něj obrovský problém. Odůvodnil to tím, že hledají hlavně v polích a lesích, kam se archeologové málokdy dostanou, a na burzách či v soukromých sbírkách tak ročně zmizí až 100.000 nálezů, což ničí archeologické dědictví.
V souvislosti s novými projekty ústavu Mařík zmínil vznik výzkumné skupiny, která se zabývá starou DNA, mobilitou a migrací v eneolitu. "V období konce doby kamenné a počátku doby bronzové bylo naše území takzvaně centrem dění v rámci středoevropské archeologie. Máme velmi zajímavý materiál, který zpracováváme s evropskými vědeckými institucemi," uvedl ředitel. Pravěká sekce ústavu je podle něj silná, instituce se ale specializuje i na raný středověk a vedle Pražského hradu a Vyšehradu dlouhodobě zkoumá například hradiště v Budči poblíž Zákolan na Kladensku a v Libici nad Cidlinou na Nymbursku.
Mařík rovněž ocenil letošní průzkum pozůstatků pražského Juditina mostu a starších dřevěných nálezů ve Vltavě pomocí metodiky podvodní archeologie a připravovaný projekt enviromentální archeologie, který v Súdánu povede archeolog a člen ústavu Ladislav Varadzin. Podle Maříka se ústav sice podílí na některých zahraničních projektech, výzkum v cizině ale provádí výjimečně. "Peníze na výzkumy ve vzdálených zemích se shánějí obtížně. Většinou býváme přizvání jako specialisté," dodal.
