Senioři, kteří se účastní univerzit třetího věku a dalších vzdělávacích programů, očekávají oproti minulosti pestřejší aktivity a zážitky. Samotné přednášky už mnohým nestačí.
Navíc dávno nejsou homogenní skupinou ani z hlediska věku, ani z hlediska znalostí jazyků a míry, v jaké využívají informační technologie a sociální sítě. Seniorské vzdělávání tak musí nabízet širokou paletu aktivit a přizpůsobit nabídku různorodým cílovým skupinám, uvedla v tiskové zprávě Kateřina Pevná z Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity.
"Postupně padá mýtus o velké přednáškové místnosti plné desítek seniorů, kteří pouze poslouchají frontální přednášku. Senioři už chtějí víc, chtějí něco zažít a prožít," řekla Pevná. "Během posledních dvou let se začaly objevovat trendy, které budou pokračovat i v době postcovidové a déle," doplnila Pevná.
Dříve senioři preferovali dlouhodobější vzdělávání, nyní žádají maximálně roční kurzy. "Velký zájem je o kurzy, které v sobě kombinují nejen přednášky s hlubokou odbornou erudicí, ale rovněž důraz na prožitek například ve formě různorodých terénních cvičení na zajímavých místech fauny a flóry," popsala Pevná.
Příkladem nového typu kurzu je Flóra Moravy. Čtyři odborné přednášky doplňují dva výjezdy do zajímavých lokalit, kde si mohou senioři založit pod odborným vedením vlastní herbář. Obdobně je pojatý také kurz Vše o mléce. V laboratořích si účastníci vyrobí jogurt, čerstvý sýr či zmrzlinu. "Požadavek na to, zkusit si něco vlastníma rukama, na vlastní kůži, je velice častý. Populární jsou tedy například kurzy aranžování či jiné kreativní tvorby," uvedla Pevná.
Zájem je také o mezigenerační programy, které jsou určené pro prarodiče a jejich vnoučata. Jejich cílem je posilovat vazby mezi generacemi, učit se společně i od sebe navzájem. "V době postcovidové jde o reakci na předchozí separaci generací, kterou senioři významně trpěli a báli se toho více než nemoci samotné," dodala Pevná.
