Ve věku 68 let zemřela filmová a divadelní herečka Libuše Šafránková. S odvoláním na jejího syna Josefa Abrháma mladšího to oznámil server CNN Prima News. Oblíbená herečka se zřejmě nejvíce proslavila titulní rolí z filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku, mnozí také mají v paměti její Barunku v televizním přepisu Babičky Boženy Němcové z počátku 70. let. Hrála v mnoha dalších pohádkách princezny, známé jsou ale také její další role půvabných mladých žen i starostlivých maminek. Byla také dlouholetou členkou pražského Činoherního klubu.
K nejznámějším filmům, ve kterých hrála, patří Třetí princ, Princ a večernice, Vrchní, prchni! nebo Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Na filmovém plátně se objevila například i v oscarovém snímku Jana Svěráka Kolja, za který získala Českého lva v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon, či v přepisu knihy Michala Viewegha Báječná léta pod psa, kde ztvárnila složitý charakter v časovém rozmezí 30 let.
"Vždycky se jí říkalo Libuška, nikdy Libuše, protože to byla tak milá holka, že se to prostě jinak říct nedalo. Libuška byla neskutečně nadaná herečka, můžete na ni vzpomínat tak, že vás dojala, nebo že vás rozesmála, protože ona dokonale plnila oba tyto úkoly," řekl ve středu její herecký kolega a scenárista Zdeněk Svěrák. "Asi nejraději ji mám ve scéně z Vesničky střediskové, když počítá žárlivému manželovi, jak dlouho vydrží na jedno nadechnutí pod vodou. Myslím, že nebudu sám, kdo na ni bude vzpomínat jako na krásnou a veselou ženskou," řekl.
Z televizní tvorby jsou známé Šafránkové role v pokračování seriálu Nemocnice na kraji města, v Četnických humoreskách a seriálu Náhrdelník, kde se objevila po boku svého manžela Josefa Abrháma. Filmový portál csfd.cz obsahuje téměř 150 jejích rolí včetně televizních. Často ve svých rolích uplatnila svůj smysl pro humor od věcné ironie až po živelnou komediálnost.
Libuše Šafránková v roce 1971 absolvovala dramatické oddělení brněnské konzervatoře a byla pak v angažmá Státního divadla v Brně. Následně působila v Krejčově Divadle Za branou a po jeho násilném uzavření se v roce 1972 stala členkou Činoherního klubu, jehož repertoár a tvůrčí atmosféra zásadně formovaly její herecký profil. Angažmá po listopadu 1989 na tři sezony opustila, když odešla do činohry Národního divadla. Tam působila do roku 1994, vrátila se do Činoherního klubu, ale záhy ho definitivně opustila.
_480x270.jpg)
