Vědci z České zemědělské univerzity (ČZÚ) oskenovali pomocí výpočetní tomografie (CT) stoletou lebku jelena huemula jižního. Pátrali po defektu kostí, který je u těchto savců, žijících v Jižní Americe, nyní častý.
Získané poznatky mohou přispět k ochraně ohroženého druhu. O sken lebky požádal tým vědců z basilejské univerzity. Preparovaný exponát je z takzvané Sallačovy sbírky jelenovitých z fondu pobočky Národního zemědělského muzea (NZM), která sídlí v zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou. NZM o tom informovalo v tiskové zprávě.
Snímkování se uskutečnilo v rámci projektu mapování výskytu kostních patologií u huemulů. Ve volné přírodě podle vědců žije maximálně 1500 těchto jelenů, z toho 350 až 500 v Argentině, zbytek v Chile. Huemuly ohrožuje hlavně úbytek přirozeného prostředí, které si zabrali lidé. Na čelistech zvířat se často vyskytují kostní léze. To by podle vedoucího švýcarského týmu Wernera Fluecka mohlo být kvůli tomu, že zvířata zatlačená do nevhodných lokalit trpí nedostatkem minerálů. Vědci pracují s hypotézou, že u muzejních exemplářů huemulů z 19. a 20. století léze nebudou, protože vliv lidí na ně tehdy tak výrazně nedopadal. Poznatky by proto pomohly k tvorbě strategie ochrany jelenů.
Lebku jelena na ČZÚ v červenci skenovali Vlastimil Hart a Jiří Turek z katedry myslivosti a lesnické zoologie. Podrobné CT snímky ukázaly nepoškozenou lebku, vědci tak mohli vytvořit její 3D model. Prohlídka kostí podle muzea zatím neodhalila žádné výrazné patologie. Sken tak podpořil tezi, že výskyt defektů u huemulů způsobuje jejich současné vytlačení mimo přirozená sídliště. Pro konkrétní verdikt je však třeba ještě další podrobné zkoumání, které provede Flueckův tým.
Byly mu tři roky...
Vědci díky skenu stanovili i přibližný věk zvířete, bylo maximálně tříleté. Odborníci ho přitom dosud považovali za plně vyspělého jedince. Odhad umožnila prohlídka chrupu, kterou přístroj na preparované hlavě umožňuje.
Podle kurátorky zemědělského muzea Ohrada Marie Voldřichové výzkum navázal na původní poslání sbírky paroží Viléma Sallače, který ji začátkem 20. století shromáždil právě za účelem zoologického výzkumu.
"A byl to opět V. Sallač, který stál na počátku současné spolupráce. Dr. Flueck kontaktoval muzeum poté, co v historických německých publikacích objevil zmínky o Sallačově práci a huemulovi-desaterákovi v jeho sbírce. Kruh se tak uzavřel," poznamenala kurátorka.
Sbírka čítá 340 paroží jelenovitých a 60 souroží turovitých. K nejvzácnějším exponátům patří paroží jelena Schomburgkova, který žil v Thajsku a ve 20. století byl vyhuben. Velmi cenná jsou i paroží jihoamerických jelenů.
_480x270.jpg "Hvězdy na cestách")
