Vojáci, kteří se zúčastnili vojenských operací Pouštní štít a Pouštní bouře, obdrželi v pátek na pražském Vítkově pamětní odznaky. Za nasazení v Perském zálivu je ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) udělil 208 vojákům a šesti osobnostem. Stalo se tak u příležitosti letošního 30. výročí od vyslání československých vojáků na první porevoluční vojenskou misi.
Československá protichemická jednotka byla součástí spojeneckých vojsk 28 zemí v čele s USA v operaci Pouštní bouře v roce 1991. Do oblasti ji oficiálně pozvala v listopadu 1990 Saúdská Arábie. V prosinci 1990 odletělo prvních 170 vojáků, v únoru 1991 byla jednotka doplněna o dalších 37 vojáků. Koncem února 1991 zasáhla do bojů o osvobození Kuvajtu po boku armád Saúdské Arábie a Kuvajtu. Stala se tak první československou jednotkou v novodobé historii, která byla vyslána do bojové akce. Operace Pouštní bouře, jež vyústila v osvobození Kuvajtu, se účastnila do srpna 1991.
Pamětní odznaky v pátek vojákům předal náměstek ministra obrany Tomáš Kopečný. V projevu poznamenal, že se tehdy vytvořila největší vojenská aliance od druhé světové války. "Naše země se do toho díky vám aktivně zapojila a vybudovala si renomé, na kterém nejen ve vojenské oblasti stavíme u našich partnerů a spojenců dodnes," řekl účastníkům mise. Poukázal na to, že se na této misi poprvé českoslovenští vojáci učili komunikovat se svými novými spojenci.
Jedním z nejmladších vojáků, kteří byli do operace nasazeni, byl František Gábor, kterému bylo v té době 20 let. Řekl, že každý, kdo se do mise přihlásil, musel být trochu dobrodruh. "Bylo to poprvé a vědělo se, že se jde do války," poznamenal.
Jednotka se až během mise změnila na bojovou
Připomněl, že jednotka byla původně do Perského zálivu vyslána jako humanitární a až během mise se změnila na bojovou. "O morálním kreditu (vojáků) vypovídá to, že když se velitel zeptal, tak všichni dobrovolně začali plnit bojové úkoly, byť tomu ne úplně odpovídala naše výstroj, vybavení a hlavně výzbroj," podotkl. Jednotka podle něj musela například některé bojové úkoly provádět v nepancéřovaných vozech.
Vojáci dodnes vzpomínají na to, jak je jako osvoboditele vítali obyvatelé Kuvajtu. "Byli jsme prvosledovou jednotkou, takže jsme tam vstoupili mezi prvními," řekl velitel jednotky Ján Valo. "V Kuvajtu převládal obrovský strach z chemické války," poznamenal. Když podle něj lidé dostali informaci, že na území Kuvajtu vstoupila protichemická jednotka, vyvolalo to obrovskou odezvu. "Lidé mávali, smáli se, byli tak přátelští vůči nám, že to všichni příslušníci jednotky považovali za obrovskou odměnu. To si nedovedete představit, když vidíte tu vděčnost prakticky bezbranných obyvatel, když vás takto přivítají," dodal. Další odměnou podle něj bylo, že je po návratu přivítal tehdejší prezident Václav Havel.
Podle Gábora bylo nejtěžší, když jim bylo sděleno, že budou nasazeni přímo na frontě. "Dodneška si pamatuju na tu noc, kdy začaly spojenecké nálety, kdy to na obzoru začalo bouchat a člověk si říkal: tak a do toho půjdeme," řekl.
Účast ve válce se stala osudnou pro podporučíka Petra Šmolku, který se v únoru 1991 nešťastnou náhodou zastřelil. Mezi československými vojáky byli i čtyři zranění a řada z účastníků mise po návratu trpěla či trpí různými zdravotními problémy (mimo jiné tzv. syndromem války v Zálivu). Odborníci za možného původce syndromu nejčastěji označují inhalaci vzduchu z hořících naftových polí či vybuchujících muničních skladů. Československá protichemická jednotka naměřila v saúdské poušti prahové hodnoty otravných bojových látek.
