_960x540.jpeg "Zdeněk Zbořil.")
Podle politologa Zdeňka Zbořila může být demokracie v Česku v ohrožení těmi, kteří o ní často mluví. "Sbírání podpisů není víra v politickou změnu, ale mobilizace a udržován napětí ve společnosti," okomentoval mimo jiné v rozhovoru demonstrace a petici.
O víkendu proběhly na Národní třídě oslavy třicátého výročí Sametové revoluce. Václav Klaus mladší se zde setkal s vulgárními urážkami od přítomných občanů. Podobnému tlaku čelil také premiér Andrej Babiš. O čem to svědčí?
Václav Klaus mladší se jako syn významného politika zřejmě setkal s něčím podobným poprvé. Můžeme jej ujistit, že není ani první, ani poslední a že mnozí jeho předchůdci byli přivezeni na květinových vozech až na popravišti. Andrej Babiš má v tomto ohledu bohatší zkušenosti a také se opakovaně setkává s vulgaritou a obecnou neslušností, kterou jej zahrnují jeho kritici.
Za třicet let od listopadu se takové chování stalo běžné nejen na ulicích a při slavnostních aktech, ale i tehdy, kdy by měla být na místě zdrženlivost. Biskup Václav Malý jako spoludramaturg Letné II k tomu vyzýval, ale příliš velkého pochopení se nedočkal. Proto se obávám, že takovému vulgárnímu chování se na veřejnosti mnozí naši spoluobčané již naučili, a že se ho jen tak nezbaví. Možná, že se jednou dokonce i oni sami stanou jeho obětí.
Mají však občané právo určovat, kdo je hoden oslavovat 17. listopad?
Proč by nemohli, ale měli by tak učinit kultivovanou formou a prostřednictvím způsobů, které to, co chceme považovat za demokracii, předpokládá. Mírnost nemusí být považována za slabost, a pokud si myslíme, že náš politický systém je demokracií, a obáváme se, že se může změnit v tyranii, mohli bychom si připomenout, že existuje nejen tyranie peněz ale také hodnot. Mnozí "revolucionáři" na to zapomínají, a tak jsou ti první v řadě většinou obětmi své nenávisti.
Významné výročí se přirozeně neobešlo bez vzpomínek na Václava Havla, jehož osobu mnozí dávají za příklad a pokládají ho za nejlepšího československého a později českého prezidenta. Jak hodnotíte s odstupem času jeho politickou činnost?
Někdy trochu zapomínáme, že Václav Havel se nestal politikem ve chvíli, kdy jej "komunistické" Národní shromáždění zvolilo prezidentem. Byl dokonce politikem už před Chartou 77 a jeho dávný přítel Jiří Kuběna-Paukert jej dokonce s hořkostí označil za "člověka moci". Na počátku to Ludvík Vaculík vyjádřil slovy, že jednou pochopíme, že Václav Havel nebyl spisovatel, který se stal politikem, ale že se stal spisovatelem, aby se mohl stát politikem.
Nebyl to "muž z mramoru", ani "nedotknutelný", a proto také dělal nejen to, co mohl, ale i to, co musel. Stal se symbolem změny politického režimu, ke které postupně docházelo po listopadu 1989, a proto bude vzpomínajícími veleben nebo pomlouván vždy podle toho, jak si lidé budou některé historické doby vykládat. V historii Československé a České republiky - stejně jako v dobách nadcházejících - kdy o tomto politickém upořádání začínají někteří pochybovat, bude mít místo jako člověk, který na sebe vzal odpovědnost za její minulost i budoucnost. A tak bude opakovaně souzen a odsouzen ke slávě nebo zatracení.
Současně proběhla v sobotu další demonstrace Milionu chvilek pro demokracii. Je demokracie a svoboda slova v Česku v ohrožení?
Zřejmě se mnozí domnívají, že tomu tak je, stejně jako si myslí, že jejich ideálům a politické lhostejnosti se nedostává veřejné pozornosti. Ale v zemi, kde je hlava státu veřejně ostouzena a posílána na onen svět stejně jako instituce prezidenta republiky, kde jsou symboly státu kradeny, znevažovány a ničeny, kde si jedna skupina občanů si přeje, aby ta druhá "vychcípala", anebo ji alespoň bylo odebráno právo volit a účastnit se veřejné činnosti, jejímž cílem má být "nějaké dobro", kde předseda vlády je vykazován do vyhnanství na Slovensko a kde je denně častován urážkami a vyhrožováním smrtí beztrestně mnohý, kdo není v souladu s menšinovým názorem nějaké sekty, je směšné mluvit o ohrožení svobody slova.
A demokracie?
Ta v České republice a třeba i v EU může být ohrožena, ale obávám se, že nikoli tajnými agenty z Ruska nebo Číny, ale právě těmi, kteří o ohrožení demokracie často mluví a svými slovy jen zakrývají, že jim jde o sobecké zájmy, které chtějí realizovat na úkor "těch druhých".
Petici Milionu chvilek pro demokracii podepsalo už téměř 150 tisíc lidí. Požadují politiky, kteří nelžou, nekradou a nejsou ve střetu zájmů. Mohou tím reálně něčeho dosáhnout?
Pokud si vzpomínám, petici proti rozdělení Československa podepsalo 850 tisíc občanů, a ani jedna parlamentní instituce se jí nezabývala. Organizátoři sbírání podpisů pod petici Milionu chvilek dnes tvrdí, anebo to bylo v propagujících a v jejich prospěch agitujících médiích, že podpisů mají už 450 tisíc. Může to být tím, že výzva je natolik obecná a nicneříkající, že by se pod ní, jak řekl v ČT Jefim Fištejn, mohl podepsat i Andrej Babiš, ale dosud ani nevíme, jakým způsobem se tyto podpisy sčítají a ověřují.
Domnívám se, že posláním tohoto sbírání podpisů není víra v politickou změnu, ale mobilizace a udržován napětí ve společnosti. Z dávné i nedávné minulosti víme, že je to také nejjednodušší způsob, jak si někdo doma i v zahraničí může pořídit seznam těch, kteří se současným režimem nesouhlasí, a jak si vybrat jednotlivce i skupiny osob, se kterými lze spolupracovat.
Požadují také rezignaci premiéra Andreje Babiše. Nemají však žádné důkazy o jeho pochybení, jak přiznávají. Je tedy podle vás na místě svolávat demonstrace a vydávat petice? A ustojí premiér tlak veřejnosti?
Ve všech podobných případech za prezidenta Havla, Klause i Zemana taková situace zvětšovala objem politické moci prezidenta. Důsledkem toho nemusí být předčasné volby nebo jmenování tzv. úřednické vlády, ale i posílení vládních politických stran a těch, kteří je v PS podporují. To, že zatím nemají důkazy "o podvratné činnosti vlády" a některých "zrádných ministrů", tolik nevadí. Výsledky voleb je možné zpochybnit svévolně a těch zneuznaných, kteří se o to budou snažit, je víc, než si předskokani z Milionu chvilek umějí představit.
Svolávat demonstrace jen kvůli svržení vlády je sice možné, ale když nevíme, kvůli čemu k tomu má dojít, je to velmi riskantní. Mimo rezoluci navrhovaná, tak trochu socialistická, expropriace majetku Agrofertu se může rozšířit jako nová touha znárodňovat nebo restituovat, aby mohlo dojít k "revolučnímu" zrušení dosavadních pravidel ekonomického chování, a pokud by k tomu mělo dojít pod dozorem nadnárodních korporací, jistě by to bylo ve větším rozsahu než v - pro někoho hojných - letech devadesátých.
