Už několikátý den v řadě se číslo nově nakažených v České republice pohybuje kolem stovky. Na tom samozřejmě není nic radostného.
Ale velmi mi vadí, když se současné situace zneužívá. Zneužívá k šíření strachu, nejistoty. A přesně to se děje. Novináři publikují články s titulky, že virus opět řádí. A někteří politici, s epidemiology v zádech, mluví o tom, že je třeba zpomalit rozvolňování restriktivních opatření.
A já mám s tímhle velký problém. Protože je to nezodpovědné. Jednak - virus sem nevpadl v druhé vlně. On je tu celou dobu. Zpomalili jsme ho, nyní se zase v některých oblastech šíří rychleji. Ale to je přirozené. Je to přírodní proces. Máme tu nový koronavirus. A lidé jsou jeho roznašeči. Je tedy přirozené, že když lidé žijí - setkávají se -, tak ruku v ruce s tím se i šíří virus. A tak je to tu odnepaměti. Nechci koronavirus zlehčovat - samozřejmě je nebezpečný. Ale naší snahou by mělo být co nejdříve se vrátit do normálu. A přítomnost viru je také normální. To není můj výmysl. To říkají přírodovědci, lidé, kteří zkoumání přírodních zákonitostí zasvětili celý profesní život. Čtete články, kde máme nová ohniska? Jak někde v lokalitě výrazněji přibylo nakažených? Tak hlavně zachovejte klid.
Jenže teď to skoro vypadá, že někteří politici opět mají tendenci utahovat šrouby naší svobody. Stále častěji hovoří o druhé vlně. Stále častěji zmiňují scénáře, co a kdy se za jakých okolností zakáže a zavře. A to je pro ekonomiku státu i psychiku nás všech naprosto zničující. Každý den - v Jasně a stručně nebo Mých zprávách - popisuji, jak naše ekonomika krvácí. Jak reálně hrozí propouštění lidí ze zaměstnání. To, co ekonomika potřebuje, je jistota. Ale politici nám tu na podzim stále předpovídají armageddon. A já vám řeknu jedno pravidlo: když všechny přesvědčíte o armageddonu, tak on skutečně nastane. Někteří politici nás straší. Asi se nechtějí vzdát velké moci, kterou mají a kterou mohou ovlivňovat naše životy. Ale tuhle jejich nezodpovědnost si odneseme my všichni.
A už si ji odnášíme. Například na vzdělání našich dětí - což je tedy velmi závažná věc. Vláda na několik měsíců uzavřela školy. Historička školství Magdalena Šustová k tomu řekla: "Od roku 1774, kdy Marie Terezie rozhodla o zavedení povinné školní docházky, se nikdy nestalo, že by školy byly zavřené plošně a na tak dlouho, jako tomu bylo během letošní pandemie.” Čtete správně. Poprvé od roku 1774. Ministr školství vše vyřešil zavedením dálkové výuky.
Jenže zapomněl na chudé děti, na sociálně znevýhodněné děti, které nemají potřebné přístroje, nebo třeba přístup k internetu. Deset tisíc dětí bylo pro české školství během pandemie nedohledatelných. Neviditelných. A to je prostě příšerné. V normální zemi by taková skutečnost možná vedla k pádu ministra školství. Ale u nás? U nás nikoli. Kdepak. Ještě to dovedeme do naprostého absurdna. U nás to totiž dopadlo tak, že když jste dnes dítě poslali alespoň pro vysvědčení, přijdete o ošetřovné. Neboli potrestáni byli rodiče za to, že své dítě pošlou do školy. To je výsměch veřejnosti a ukázka diletantství.
Takže já mám vysvědčení pro vládu. Nošení červeného svetru? Výborně - tedy jednička, stejně tak, jako za nákup předražených pomůcek nebo luxování obecních rozpočtů. Ještě by vláda prolezla z předmětu Protikoronavirové opatření. Ale vše ostatní je čistá pětka. Za ekonomická opatření, za degradaci vzdělání.
Na závěr mi dovolte věnovat vzpomínku paní doktorce Miladě Horákové. 27. června uplyne 70 let od její justiční vraždy. Dcera paní Horákové, Jana Kánská, viděla maminku naposledy noc před popravou. Tehdy jí bylo šestnáct. Paní Kánská nyní ve vzpomínkovém rozhovoru řekla, že Milada Horáková byla i noc před popravou statečná, silná, nezlomená. Obdivuhodná žena. Čest její památce.
