3D zobrazovací metoda objasnila regenerační schopnosti mloků

Ocenění za vynikající kvalitu ženské vědecké práce v soutěži Cena Wernera von Siemense a současně třetí místo v kategorii Nejlepší disertační práce získala Markéta Tesařová z Vysokého učení technického v Brně (CEITEC) za práci s názvem „Kvantitativní 3D charakterizace biologických struktur pomocí rentgenové počítačové mikrotomografie“, ocenění za překonávání překážek při studiu získala Ester Milostná z Masarykovy univerzity.

Využívání 3D zobrazovacích metod se v posledních letech sice stává stále populárnějším, avšak pro detailnější popis biologických struktur doposud chyběla metodika. Tento deficit částečně odstranila disertační práce Markéty Tesařové. Postupy pro rentgenovou počítačovou mikrotomografii, které v jejím rámci navrhla, totiž umožňují provádět 3D kvantitativní charakterizaci nebývale široké škály biologických vzorků.

Výsledky disertační práce Markéty Tesařové mají dalekosáhlý význam nejen pro odbornou komunitu zabývající se zobrazovacími metodami, ale i pro samotné biology. Díky těmto výsledkům se již podařilo například objasnit regenerační schopnosti mloků nebo lépe vysvětlit formování obličeje u obratlovců.

Za dosavadní nejtěžší moment své vědecké kariéry považuje odmítnutí prvního odborného článku, na němž se podílela. „Recenzenti nám tehdy napsali, že nám nevěří, že pomocí rentgenové počítačové mikrotomografie dosáhneme deklarovaných zobrazení. Nedostali jsme ani možnost je přesvědčit, a článek byl okamžitě odmítnut,“ vzpomíná. V tento moment si však také začala uvědomovat, že pracuje na něčem přelomovém, a její pracovní motivace a úsilí tím ještě vzrostly.

Markétu Tesařovou inspirují úspěšné ženy v jejím okolí, kterým se daří kombinovat své profesní role s mateřstvím. „To mi dodává motivaci, že to nějak půjde, když mi docházejí síly,“ svěřuje se. Nemyslí si, že by ženy obecně přinášely do vědy něco jiného než muži – ale ženský a mužský pohled na věc se podle ní často liší. „Důležité je tedy to, aby byl výzkumný tým různorodý, co se týče pohlaví nebo třeba i věku.“ I přesto každou iniciativu zaměřenou na podporu žen ve vědě i kdekoli jinde oceňuje. „I když cítím poslední dobou nárůst debat o rovnocennosti obou pohlaví ve vědě i v jiných profesích, je potřeba si přiznat, že životní role mužů a žen ve společnosti jsou prostě odlišné,“ upozorňuje.

Velkým koníčkem Markéty Tesařové je sport, a to všeho druhu. Dříve se velmi aktivně věnovala například orientačnímu běhu. V současné době nejvíce volného času věnuje rodině a svým dvěma dcerám.

Handicapu navzdory hledá kreativní přístupy ke vzdělávání

Ocenění za překonání překážek při studiu udělované v rámci Ceny Wernera von Siemense získala Ester Milostná z Masarykovy univerzity v Brně, která je v důsledku progresivní spinální svalové atrofie odkázána na elektrický vozík a nepřetržitou osobní asistenci. I přes tuto nepřízeň osudu si zvolila náročné mezifakultní studium informatiky, informačních studií a knihovnictví na Masarykově univerzitě. A studuje velmi dobře – patří mezi třetinu nejlepších studentů svého studijního programu.

Tím však výčet téměř neuvěřitelných schopností Ester Milostné zdaleka nekončí: vedle svých studijních povinností jí ještě zbývá dostatek energie na to, aby se na univerzitě zapojovala i do dalších, dobrovolných aktivit. Na tamní Filozofické fakultě například připravila workshop základů programování a tvorby webových stránek pro studenty humanitních oborů. Kurz věnovaný informačním technologiím organizuje rovněž pro neziskovou vzdělávací organizaci Czechitas. Vedle toho ještě doučuje matematiku.

Obdivuhodné je na Ester Milostné i to, jak vyspěle a v jak širokých souvislostech uvažovala nad volbou svého studijního zaměření. „Když jsem přemýšlela o výběru oboru, váhala jsem mezi technologiemi ve vzdělávání obecně a mezi vzděláváním v oblasti technologií. K obojímu mám blízko, myslím si totiž, že technologie nabízejí mnoho zajímavých cest k předávání informací a podpoře procesu učení, a zároveň je podstatný i druhý směr, protože lidé v dnešní době potřebují rozumět technologiím kolem sebe a pracovat s nimi,“ říká. Svůj „obor snů“ si proto musela sama sestavit. „Na katedře informačních studií a knihovnictví se učíme pracovat s informacemi a předávat je lidem, případně hledat kreativní přístupy ke vzdělávání a společenským inovacím, zatímco na katedře informatiky získáváme větší vhled do toho, jak fungují různé technologické služby a nástroje zevnitř, abychom je uměli vytvářet nebo používat,“ vysvětluje.

Její přemýšlení o smyslu studia nabralo záhy specifičtější směr, který by měl brzy nabýt obrysů bakalářské práce. Ester Milostná by se v ní chtěla zaměřit na využití informačních technologií v muzeích, případně obecněji v turismu. V této oblasti totiž spatřuje velký potenciál, protože na rozdíl od výuky ve škole je učení v muzeu zcela dobrovolný proces a návštěvníky je třeba zaujmout a nabídnout jim i další způsoby předávání informací. „Spojení více vjemů může napomoci něco si zapamatovat. V muzeu také máme mnoho odlišných příjemců informací, od dětí přes dospělé až po občany se specifickými potřebami. Ráda bych k něčemu takovému směřovala i profesně – jako členka týmu vyvíjejícího personalizovaná technologická řešení pro jednotlivá muzea či informační centra a jiná místa neformálního vzdělávání,“ přemítá Ester Milostná.

Současné možnosti studia pro handicapované hodnotí Ester Milostná pozitivně. „Občas se až sama divím, co vše je pro mě samozřejmostí a pro o pár let starší kamarády nebylo, zlepšuje se toho hodně. Největší pokrok vidím v přístupu společnosti, která už si zvyká, že handicapovaní nejsou ‚divná stvoření‘ nebo ‚věčné děti‘ a že mohou být rovnocennými partnery na akademické půdě, a nejen tam,“ zamýšlí se.

Ze svých volnočasových aktivit vyzdvihuje Ester Milostná především experimentování s 3D tiskem nebo hraní powerchair hokeje neboli florbalu na elektrických vozících. I v této oblasti pracuje pro svůj klub na úplné maximum – vedle samotné hry se totiž věnuje i správě klubového webu a pro svůj tým vykonává také funkci sekretářky a mluvčí. A i zde se se jí podařilo překročit rámec, s nímž by se drtivá většina zcela zdravých sportovců plně spokojila. Díky svým aktivitám „navíc“ navázala spolupráci s Masarykovou univerzitou, takže klubové tréninky jsou nyní v rámci tělesné výchovy otevřeny dalším potenciálním zájemcům z řad studentů s nejtěžším pohybovým postižením. „Sama vím, že kromě plavání a prominutí tělocviku toho na výběr příliš není,“ komentuje lapidárně svoje snažení.

K jejím dalším oblíbeným činnostem patří cestování a tvůrčí činnosti – od kreslení přes šití až po psaní básní.