Část I. – V galaxii hodně, hodně daleko

Během několika následujících dní se Breeze zaměří na některé výzvy, kterým společnost čelila při růstu provozu a na zkušenosti, které během pandemie covid-19 získal.

Než se pustíme do vytvoření AARDY.com, do rozebrání loga v podobě roztomilého modrého hrabáče nebo do poskytování výjimečné zákaznické podpory, která se postarala o nejvyšší možné hodnocení společnosti na platformě TrustPilot, tak musíme udělat několik kroků zpět a podívat se nejdříve na dobu, kdy ještě nebyl na světě internet.

Breeze našel svou vášeň, když jako malý chodil se svou rodinou v Anglii po leteckých představeních. Sledoval zde s úžasem akrobatické představení skupiny „The Red Arrows“ Královského letectva. Viděl, jak si piloti ve svých stíhačkách Hawk brázdí oblohu a jak tisíce diváků dole hypnotizovala přesnost, disciplína a odvaha těchto neskutečných pilotů. Nebylo tak pochyb o tom, jakou kariéru si mladý Breeze vybere. Obrátil se na své rodiče a řekl: „Tohle chci jednou dělat“. Bylo to bezpochyby přání, které spolu s ním v tento letní den vyslovily stovky chlapců, ale pro Breeze se jeho přání stalo skutečností.

Ještě na škole, když bylo Breezemu 16 let, byl pozván Královským letectvem, aby u nich studoval na pilota. Po intenzivních studiích na zemi i ve vzduchu se Breeze vydal směrem k obloze v kokpitu letadla Cessna a leteckou část kurzu snadno zvládl. V poslední části kurzu bylo nutné splnit navigační zkoušku, která měla proběhnout o několik týdnů v později na jiném místě ve Velké Británii. Tato část zkoušky však pro Breeze málem skončila fiaskem a mohla jednoduše ukončit slibnou leteckou kariéru.

V době před GPS a Google mapami navigační část kurzu probíhala v hodnotícím centru, které se nacházelo zhruba 2 hodiny jízdy do Breeze domu. Na zkoušku vyrazil ve svém autě vybaven svou mapou Velké Británie, ale nějakým způsobem se mu nepodařilo centrum, kde měla navigační zkouška probíhat, najít. Tu ironii, že nemůže najít místo konání navigační zkoušky, si tento mladík moc dobře uvědomoval. S pocitem, že se jeho sen létat u Královského letectva rozplyne ve větru, se vrátil domů - https://www.aardy.com/blog/aarp-travel-advice-leave-time-to-explore/.

„Byl jsem mladý, neměl jsem zrovna moc životních zkušeností, které nám pomáhají se zvednou a pokračovat dál. Ten pocit, když jsem řídil domů a moje kariéra u RAF byla v troskách, si pamatuji dodnes.“

Breeze se domů vrátil s pocitem naprostého zoufalství. Po návratu zvedl telefon a zavolal zkoušejícímu, aby se omluvil, že zkoušku zmeškal, ale ještě než začal se svojí omluvou, začal se mu sám zkoušející omlouvat za to, že byl na poslední chvíli odvolán pryč. On tedy také zkoušku zmeškal a vůbec netušil, že na něj Breeze nečeká!

„Někdy nám prostě hvězdy přejí a někdy zase ne. Měl jsem štěstí a někdo na mě dohlížel. Navigační zkoušku jsem přesunul na jiné datum a později ji bez problémů zvládl. Bylo mi 17 a byl jsem hrdým vlastníkem svého vlastního pilotního průkazu“ - https://www.aardy.com/blog/airline-travel-insurance/. 

O rok později v 18 letech Breeze odešel z domu a připojil se ke Královskému letectvu, u kterého zahájil vyčerpávající důstojnický výcvik na univerzitě Královského letectva v britském Cranwellu. Po roce ohromných fyzických i osobních výzev vyšel Breeze z RAF Cranwell jako letecký důstojník. Následoval letecký výcvik na stíhacím letounu Hawk, který ho před všemi těmi lety tak inspiroval.