Praha 16. února 2022 (PROTEXT) - Jestli něco téměř dvouletá zkušenost s pandemií koronaviru ukázala, pak nepochybně to, jak moc nám moderní technologie pomáhají a ulehčují život. K tomu, aby dnešní svět fungoval, je zapotřebí kabelů, které přenášejí data nebo elektrickou energii. Lidé si přitom často ani neuvědomují, jak moc jsou kvalitní kabely zásadní, a to zejména na místech, kde se koncentruje velké množství lidí, jako jsou obchodní centra, letiště či kancelářské budovy.
Není to ono, když jenom sedíte u počítače a virtuálně „procházíte“ výstavu obrazů nebo historických artefaktů. Ale díkybohu za to, říkám si, aspoň takhle jsem se mohla ponořit do světa umění. Teď už se konečně můžu procházet chodbami a výstavními prostory muzea naživo.
Prohlížím si vystavené fotografie, občas se mi do toho vkrádají vzpomínky na školní léta, kdy jsme muzeum nespočetněkrát navštívili. I tehdy to pro nás všechny byl útěk od všední reality.
Proud myšlenek mi přetrhne hlasitý zvuk. Pár vteřin mi trvá, než si uvědomím, že jde o zvuk sirény. Dvě starší, elegantní dámy, které stojí pár metrů ode mě, vypadají zmateně. „What´s going on?“ volají a očima hledají někoho, kdo jim dá odpověď. Vzápětí se ozve strojený hlas evakuačního rozhlasu: „Pozor poplach. Opusťte budovu nejbližším únikovým východem.“ „We have to leave. Now,“ volám na ně, ale nejsem si jistá, nakolik mě vnímají. Ukazuji jim, aby se vydaly ke dveřím, nad kterýma svítí zelená tabulka exit. Naštěstí jsme hned v přízemí historické budovy a tak můj únik probíhá hladce. Zahlídnu dva pracovníky muzea, jak klušou po schodech do podzemních prostor. Výhled na scénu mi zatarasí ostraha. „Rychle ven,“ říká mi nekompromisně muž s vysílačkou. Vybíhám na čerstvý vzduch. Stojím několik minut v zimě jen v tričku, batoh i s bundou mám v šatně. Chci se ujistit, že ony dámy jsou v pořádku. Po chvíli se otevřou dveře a obě, za vzrušeného hovoru, vycházejí ven. Tak takhle vypadá můj návrat do reálného světa, ušklíbnu se a cítím adrenalin v krvi.
We make modern life possible
Požární hlásiče, ventilátory, nouzové osvětlení, klapky, bránící tomu, aby se vzniklý kouř šířil dál, požární výtahy, protipožární dveře - tohle všechno funguje díky požárně bezpečnostním kabelům. Ty při požáru přenášejí elektrickou energii a napájí zařízení, která umožňují bezpečný únik z budovy. Největším odborníkem na takzvané ohniodolné a oheň retardující kabely je PRAKAB Pražská Kabelovna. Firma, která je rovněž předním výrobcem železničních zabezpečovacích kabelů, si na podzim připomněla sto let své existence. V roce 1921 význačný český elektrotechnik a podnikatel Emil Kolben získal většinový podíl v pobočce rakouského podniku SKW a nechal registrovat do dnes užívanou ochrannou známku PRAKAB. Mezi produkty Prakabu také patří instalační vodiče a kabely, kabely pro přenos dat, nebo kabely pro ovládání a elektroniku, které se využívají v průmyslových procesech a elektrárnách.
Přes úctyhodnou historii kabelovny je pro ni charakteristická otevřenost k inovacím a novým nápadům. Firma si totiž dobře uvědomuje, že jedině tak je možné dosahovat neustálého zlepšení. Skvělým příkladem je právě oblast požárně bezpečnostních kabelů. Dlouho byla jejich instalace na střešních konstrukcích nebo ve vlhkých podzemních podlažích komplikovaná, jelikož vyžadovala opatření bránící vlivu vlhkosti a UV záření. Po několika letech náročného vývoje Prakab přišel na trh s novými kabely, které znamenají v této oblasti revoluci. Bezhalogenové kabely označené PRAFla®+ jsou díky nové plášťové směsi před vlhkostí i UV zářením chráněny.
Vysokou přidanou hodnotu těchto výrobků dokazují i referenční projekty, kde byly kabely použity. Tím nejzvučnějším je rekonstrukce Národního muzea v Praze. Kromě toho produkty Prakabu najdeme například v Obchodním centru Chodov, v pražském metru či tunelu Blanka, ale i daleko za hranicemi Česka. Jak je vidět, česká výroba má na poli (nejen) požární bezpečnosti nezpochybnitelný přínos.
.