Pět minut před desátou hodinou místního času, jasné počasí, 25 stupňů ve stínu. Na centrálním náměstí dubajského výstaviště Al-Wasl, dějišti odložené Všeobecné světové výstavy EXPO 2020, panuje napjaté očekávání. Ochozy se zaplňují, novináři zaostřují objektivy. Na pódium pochoduje garda v domácích uniformách. Zní nejprve hymna pořádajících Spojených arabských emirátů, následuje národní skladba Česka. Po úvodních proslovech zástupců organizátorů se ujímá slova předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová.
Zhruba takto vypadal úvod scénáře mnohapoložkového Českého národního dne, jehož start se odehrál pár set metrů od českého pavilonu. Ten se nachází u masivní, ale přesto vzdušné přístupové brány do zóny Udržitelnosti (Sustainability). “Podobné akce, jako je tato, jsou vítané příležitosti pro světové soupeření. Myslím tím soupeření mírové, technologické, ne válečné,” dodala Pekarová Adamové ve zjevné narážce na boje na východní hranici Evropské unie. “Navštivte pavilon Ukrajiny, vyjádříte jim podporu,” upřesnila už zcela adresně.
Zahajovací ceremoniál zakončila Filharmonie Bohuslava Martinů, v jejímž provedení zazněly fragmenty Sinfonietty Leoše Janáčka a Novosvětské symfonie č. 9 e moll Antonína Dvořáka. Nechyběl ani šlágr Škoda lásky, jenž strhl některé z přítomných k podupávání do taktu.
Poté se dopolední program Českého dne, kam se mezitím otevřely vstupy pro veřejnost, přesunul do českého pavilonu. Prohlídce VIP hostí začala mezitím konkurovat místní vyhlášená restaurace s národními specialitami. Byznysmeni, členové parlamentní delegace, novináři, turisté. Ti všichni ocenili, kromě menu, možnost strávit alespoň pár chvil v chládku. Torza tisíciletých dubů, stejně jako bubnující robot Josef na nástroji olomouckého elektronického hudebníka Floexe, podobné štěstí neměli. A že mezitím slunce “přiložilo pod kotel”…
O pokračování národního dne čtěte odpoledne
_480x270.jpg)
