S příchodem silných mrazů se stává pobyt v běloruských věznicích obzvlášť trýznivým, uvedla dnes stanice Nastojaščeje vremja. Podmínky v běloruských věznicích během zimy jí popsala mimo jiné Volha Klaskouská, která kvůli své účasti na protivládních protestech v roce 2020 strávila dva roky za mřížemi v ženské věznici v Gomelu a část trestu si odbyla i v celách, kam se vězni posílají za trest.
V těchto celách bylo topení zapnuté jenom ráno a večer a mezitím bylo studené. V běžných celách se podle ní spoluvězeňkyně neustále hádaly, zda by měla být okna otevřená, nebo zavřená, alespoň v noci.
"Část oken byla v každém případě pořád otevřená. Dozorci pravidelně po nocích přicházeli na oddělení a počítali nás a přitom vznikal průvan," popisuje Klaskouská. "Aby člověk usnul, musel se navléct jako cibule, vzít si kalhoty, zateplené podkolenky, župan," uvedla.
Trestankyně z její věznice musely v zimě odklízet sníh, přičemž často nastydly. "Pracovaly jsme lopatou, ale tam, kde to bylo zmrzlé, jsme to musely polévat horkou vodou a následně likvidovat kaluže. Ve výsledku byl člověk celý zmáčený a oblečení si neměl kde vysušit. A tak je člověku ještě větší zima a onemocní," uvedla Klaskouská. Pocitu, že mrzne, se nemohla zbavit ještě dlouho po propuštění.
Mrazivé podmínky v běloruském vězení vylíčil novinářům také manžel další politické vězeňkyně Paliny Šarendaové-Panasjukové, která je stále ještě zavřená. Manželka mu podle jeho slov popsala, že v cele, kam se posílají vězni za trest, v noci teplota někdy klesala až k nule a na kovových rozích pryčny se tvořila námraza. V takovém případě spala ve skrčené poloze na podlaze, protože ta byla dřevěná a ležet na ní bylo snesitelnější, popsal její manžel. Ani tak se ale jeho ženě nedařilo spát víc jak hodinu v kuse, protože zima člověka nutí neustále vstávat a hýbat se, vylíčil.
Ženy pod vězeňským mundúrem nemohou nosit kalhoty ani žádné spodní prádlo navíc mimo toho základního, popsala mu také Šarendaová-Panasjuková. Látka mundúrů je podle ní ale tak stará, že je téměř průhledná, takže vůbec nehřeje.
Slova obou žen o tenkém vězeňském oblečení i o hádkách ohledně otevřených oken v celách, v nichž pobývalo i přes 20 lidí najednou, potvrzuje také Aljaksej Hajšun, který byl odsouzen za komentáře s "opozičním obsahem". Vzpomíná, že největší zimou trpěl během pobytu ve vězení v dílnách, kde vězni preparovali z drátů neželezné kovy.
Během mrazivých období ve věznicích podle Hajšuna přibývalo nemocných vězňů a také těch, kterým se zhoršovaly jejich chronické problémy. Správa věznice ale téměř nikomu nepovolovala pobyt na marodce a pouze vězňům rozdávala léky. "Dokonce když se člověk už nemohl udržet na nohou, pouštěli jenom ty, kdo měli silnou zimnici nebo epileptické záchvaty," popsal Hajšun.