"Jsem heterosexuálka a už nechci mít žádné vztahy s muži," říká Jihokorejka Bonnie I, která se rozhodla vzdát se svatby, sexu i dětí. "Vždy jsem měla pocit, že manželství znamená pro ženu více nevýhod než výhod," vysvětluje agentuře AFP Bonnie, která žije se svým psem nedaleko Soulu. A není sama. Počet sňatků ve velmi patriarchální jihokorejské společnosti prudce klesá.
Stejně jako Bonnie I se už čtyři tisícovky žen rozhodly připojit k feministickému hnutí 4B nebo k 4 Ne: odmítají vztahy, sex, svatbu i děti. A více než sto tisíc žen sleduje na serveru YouTube kanál věnovaný bojkotu manželství a mateřství.
V Jižní Koreji dobrá manželka pracuje, pečuje o manžela a děti a navíc i o stárnoucí tchyni a tchána.
"Záleží jenom na tom, abyste byla schopna starat se o manžela a o jeho rodiče. Váš minulý život nebo zaměstnání nemají žádný význam," stěžuje si čtyřicátnice Bonnie I. "Když máte diplom, je to dokonce na škodu," dodává. Sama má dva tituly a svěřuje se, že když si její kvalifikované přítelkyně založily rodinu, byly v zaměstnání poškozovány.
Tento druh problémů je zachycen v úspěšném filmu Kim Či-jong, narozena 1982. Snímek vychází z feministického románu a vypráví příběh průměrné třicátnice, která žongluje mezi zaměstnáním a rodinou a v každé životní etapě se setkává s ponižováním žen.
Vzdor vůči tradicím
V Jižní Koreji věnují muži domácím pracím jen čtvrtinu času, který stejné činnosti věnují jejich manželky. Rozdíly ve mzdě mužů a žen patří podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve srovnání s vyspělými zeměmi k těm největším.
Rostoucí počet žen se rozhodlo odmítnout tradiční hodnoty. V letech 1996 až 2018 klesl počet uzavíraných sňatků z 434 900 na 257 600. Před deseti lety považovalo 47 procent svobodných Jihokorejek, které nikdy nebyly provdány, manželství za nezbytné. Dnes jich je 22,4 procenta.
Kampaň #MeToo, kdy ženy masově sdělovaly příběhy o tom, jak byly sexuálně obtěžovány, se v Jižní Koreji setkala s velkým ohlasem. Propukla tam série skandálů, v nichž bylo několik osobností obviněno nebo odsouzeno za sexuální násilí či znásilnění.
Bez mužů i bez make-upu
Čtyřiadvacetiletá Jun Či-hjon se také rozhodla obejít se bez mužů. Tvrdí, že jí nijak nechybějí. "Jsou jiné způsoby, jak si udělat radost," říká. Její životní volbu nepříliš ochotně schvaluje její matka, méně však otec. "Myslí si, že nakonec změním názor, protože jsem zatím nepotkala toho správného mladíka," říká mladá žena.
Také se vzepřela přísným měřítkům krásy, jež jsou u Jihokorejek požadovány, a připojila se k hnutí, které prosazuje tváře bez make-upu.
Dříve trávila hodiny tím, aby se naučila technice líčení, ale teď se rozhodla, že se už nebude malovat, a dala se ostříhat. Odmítla tak estetické vzory propagované mocným jihokorejským kosmetickým průmyslem.
Tento směr a hnutí 4B jsou nejradikálnější podoby feminismu, jaké se v Jižní Koreji objevily, tvrdí sociolog Sin Ki-uk ze Stanfordovy univerzity ve Spojených státech. "Svatba, mateřství a sex stavějí ženy často do pozice podřízenosti vůči mužům," říká.
Avšak tento jev může ještě více prohloubit katastrofální demografickou situaci v Jižní Koreji. Loni tam klesla porodnost na 0,98 dítěte na jednu ženu. To je o mnoho méně než 2,1 dítěte na každou ženu, jak je to nezbytné k tomu, aby počet obyvatel v zemi neklesal.
