Výzkum genomů z území Čech přinesl překvapivé poznatky o migraci v pravěku

Překvapivé poznatky o migraci v pravěké Evropě přinesl výzkum genomů 271 lidí žijících na území Čech před 7000 až 3500 lety. Kosterní pozůstatky studoval německo-český tým. Výsledky svědčí o nejméně třech dosud neznámých migračních vlnách, informovali zástupci Akademie věd ČR (AV) v tiskové zprávě. Studie poodhalila i některé další aspekty života tehdejších populací. Článek o výzkumu publikoval prestižní časopis Science Advances. Spolupracovali na něm odborníci z ústavů Maxe Plancka pro výzkum historie lidstva a evoluční antropologii a z pražského Archeologického ústavu AV.

Čechy patří ke klíčovým územím pro studium evropského pravěku. Ve středu Evropy, křižovatce dálkových cest s hustým osídlením při důležitých řekách, se podle archeologa Michala Ernéeho stýká většina pravěkých kultur, které se objevily i jinde v Evropě. Ernée také řekl, že Česko, Anglie a Španělsko jsou v současnosti oblasti s nejlépe prozkoumanou pravěkou DNA.

"Řada dosavadních studií vycházela z daleko menšího počtu případů a zabývala se problematikou na úplně globální úrovni. Kdežto my jsme měli možnost vzorkovat transekt zhruba 5000 let, od šestého do zhruba druhého tisíciletí před Kristem, dost v detailu. Takže máme možnost některé věci upřesňovat na úrovni společností, které žily na omezeném území," uvedl Ernée k výzkumu.

Ernée popsal, že DNA současných evropských populací se skládá ze tří základních elementů. "Tou první je DNA lovců sběračů, kteří tady žili před 10 tisíci až 15 tisíci lety. Tou druhou je DNA, která sem 'přišla' z Anatolie s neolitickou revolucí, se vznikem zemědělství, někdy v šestém tisíciletí před Kristem. A tu třetí, nejzásadnější, kolem roku 3000 před Kristem, představuje takzvaný stepní podíl v DNA evropských populací. To už se ví na základě dřívějších studií," vysvětlil vědec.

Odborníkům se však podařilo nově zaznamenat i další dvě migrační události mezi příchodem neolitiků a populace se stepním podílem DNA, k níž se pojí takzvaná kultura se šňůrovou keramikou. Výzkum totiž ukázal, že cizí původ vykazují i genetické profily nositelů časně eneolitické kultury nálevkovitých pohárů a pozdější kultury kulovitých amfor. Toto mezidobí tak bylo mnohem dynamičtější, než vědci předpokládali.

Ernée také řekl, že se podařilo prozkoumat vzorky prvních generací populace se stepním podílem na českém území a poodhalit jejich působení na "starousedlíky".

"Máme na jednom pohřebišti jak nově příchozí, lidi s kulturou se šňůrovou keramikou, tak místní, kteří nemají v DNA žádný stepní element, ale jsou pohřbeni už v habitu těch příchozích. To znamená, že byli integrováni do komunity příchozích," řekl archeolog. "Dříve se také myslelo, že šíření kultury se šňůrovou keramikou bylo spojené hlavně s muži, kteří sem přišli a podrobili si místní obyvatelstvo. Nám se podařilo prokázat, že to není tak úplně pravda, protože s nimi přišly i ženy, které mají stejně vysoký podíl stepní DNA jako muži," dodal vědec.

I genetický profil nositelů kultury se šňůrovou keramikou se podle výzkumu během doby výrazně měnil. Zásadně totiž poklesl počet mužských rodových linií. Po příchodu této populace do Čech lze vidět nejméně pět různých mužských příbuzenských linií, později sdíleli její mužští příslušníci téměř výhradně jedinou. Podle vědců tak byli v zásadě všichni potomky jediného, geneticky nepříliš vzdáleného předka.

"To může odrážet vznik nových sociálních struktur nebo vědomých, cílených regulací sexuálního chování, vedoucího ve svém důsledku k vytvoření systému, ve kterém měla jen omezená skupina mužů právo plodit potomstvo," uvedl první autor studie Luka Papac z jenského ústavu Maxe Plancka pro výzkum historie lidstva. Tento model chování byl podle vědců patrně ještě více využit v populacích spojených s pozdější kulturou zvoncovitých pohárů. V ní podle akademie doposud každý zkoumaný jedinec - muž náležel jen k jedné, zcela nově se objevující, mužské příbuzenské linii. Akademie ve zprávě uvedla, že to naznačuje příchod nového klanu do Čech, někdy po roce 2500 před Kristem, který rychle nahradil dosud existující mužské rodové linie.

Velmi překvapivá pak pro vědce byla další nově zaznamenaná migrační událost spadající do starší doby bronzové. Souvisí se známou únětickou kulturou, která vznikla kolem roku 2200 před naším letopočtem. Odborníci na základě studia archeologických pramenů předpokládali, že vznikla domácím vývojem z podhoubí kultury zvoncovitých pohárů. "Nám se podařilo prokázat, že velká část té populace musela přijít odjinud," poznamenal Ernée. Přibližně 80 procent mužských rodových linií se v těch časech objevily zcela nově. Některé vědci už dříve identifikovali v severovýchodní Evropě, což odkazuje k jejich možnému původu.

"Určitě jsme neočekávali, že doklady nějakého genetického zlomu na přelomu eneolitu a starší doby bronzové budou tak výrazné a že zasáhnou podstatnou část zdejší populace. Kontakty na Pobaltí se přitom archeologicky projevují v době bronzové až později, kdy tento region hrál klíčovou roli například jako zdroj jantaru, importovaného odtud do střední i jižní Evropy," uzavřel Ernée.